„V současnosti není pokryta poptávka po programech zaměřených výhradně na léčbu návyku na marihuanu. Závislost na marihuaně je výzva a ve srovnání s jinými závislostmi není zdaleka tak bezvýznamná, jak se mnozí domnívají.“1

„Dlouhodobým uživatelům marihuany, kteří se ji pokusí přestat užívat, může marihuana značně zkomplikovat život.“2

„Studie ukazují, že po náhlém přerušení užívání marihuany může u dlouhodobých uživatelů trávy dojít ke známkám a příznakům abstinence.“3

„V roce 1993 vstoupilo do protidrogových léčebných programů nejméně sto tisíc lidí, kteří uváděli marihuanu jako primární drogu, a tím dokázali, že potřebují pomoc, aby s ní mohli přestat.“4

FAKTA

VĚTŠINA KUŘÁKŮ MARIHUANY JI UŽÍVÁ POUZE PŘÍLEŽITOSTNĚ. Pouze malá část Američanů – necelé jedno procento – užívá marihuanu denně nebo takřka každý den. K závislosti na marihuaně dochází u ještě nižšího počtu lidí. Někteří z těch, kteří marihuanu kouří náruživě a často, nemají problémy přestat marihuanu užívat, jiní vyhledávají odbornou protidrogovou pomoc. Marihuana fyzickou závislost nevyvolává. Dojde-li k abstinenčním příznakům, bývají velmi mírné.

3) Marihuana a závislost

Z EPIDEMIOLOGICKÝCH STUDIÍ vyplývá, že většina z těch, kteří vyzkoušejí marihuanu, ji nikdy nezačne užívat dlouhodobě a často. Ve studii zaměřené na generaci třicátníků, kteří byli zkoumáni od dob svého studia na střední škole, se zjistilo, že velká řada z nich marihuanu přestala užívat. V loňském roce ji neužilo sedmdesát pět procent těch, kteří ji dříve užívali, a osmdesát pět procent ji neužívalo v předchozím měsíci.5 V roce 1994 marihuanu někdy v průběhu svého života okusilo třicet jedna procent Američanů starších dvanácti let. Jedenáct procent ji užívalo v předešlém roce a dvě a půl procenta ji v průměru užívalo nejméně jednou týdně. V současnosti marihuanu kouří denně nebo téměř každý den pouze 0,8 procent Američanů.6

Někteří lidé mohou marihuanu kouřit dlouho, aniž by se setkali s nepříznivými fyzickými, psychologickými či sociálními následky.7 Po jisté době se řada uživatelů vysokých dávek rozhodne snížit spotřebu marihuany nebo s ní přestane úplně. Většinou to není nic obtížného. Jedna studie se například zaměřila na muže ve věku dvaceti osmi až dvaceti devíti let, kteří byli v průběhu posledních deseti let aspoň po nějaký čas každodenními kuřáky marihuany. V době provádění studie marihuanu denně neužívalo osmdesát pět procent účastníků, většina z nich ji užívala příležitostně.8

Pro některé lidi, kteří marihuanu užívají často a intenzivně, je proces omezení spotřeby nebo skončení s marihuanou obtížnější. Někteří hledají pomoc v zařízeních poskytujících léčbu drogových závislostí.9 Nedávno došlo k nárůstu počtu lidí, kteří vstoupili do léčebných programů s primární diagnózou závislosti na marihuaně,10 pravdou ale zůstává, že většina uživatelů marihuany, kteří se těchto programů účastní, užívá více typů drog a uvádí problémy s alkoholem, kokainem, amfetaminem, uklidňujícími prostředky či heroinem.11

Studie provedené v průběhu několika desetiletí v různých prostředích ukazují, že i u uživatelů vysokých dávek málokdy dochází k abstinenčním příznakům.12 Když už k nim dojde, bývají „mírné a netrvají dlouho“.13 Ve studii, která se v šedesátých letech realizovala ve Federální nemocnici pro léčbu závislosti na drogách (Federal Narcotics Hospital)v Lexingtonu, státu Kentucky, bylo deset mužů po dobu třiceti dnů neustále „zkouřeno“ poté, co bezprostředně po probuzení vykouřili nejméně jednu cigaretu s marihuanou. Po náhlém ukončení pravidelného kouření nebyly patrné žádné abstinenční příznaky.14 Při dalším pokusu byly třiceti lidem perorálně podávány vysoké dávky THC. Po ukončení podávání THC si zkoumané subjekty mírně stěžovaly na neklid, poruchy spánku, nevolnost, pocení a sníženou chuť k jídlu.15 V nedávno provedené studii uvádělo určité abstinenční příznaky, nejčastěji poruchy spánku a nervozitu, šestnáct procent uživatelů vysokých dávek marihuany.16

V některých studiích prováděných na zvířatech se ukázalo, že po náhlém ukončení nitrožilního aplikování THC došlo ke změně chování včetně zvýšení agresivity a motorické aktivity. Přesto ale po přerušení podávání jakkoli vysokých dávek zvířata THC nikdy sama neužívala.17 Při nedávném výzkumu se vědci rozhodli urychlit výskyt výraznějších abstinenčních příznaků u myší. Čtyři dny jim nepřetržitě podávali infúze s vysokými dávkami THC a potom jim dali lék blokující kanabinoidy, který okamžitě odstraní THC z receptorů.18 Tato studie okamžité abstinence u hlodavců, financovaná Národním institutem pro zneužívání drog, se nyní cituje jako důkaz, že marihuana vyvolává fyzickou závislost.19 Uživatelů marihuany se tato skutečnost ale netýká, jelikož u nich po přerušení užívání vždy dojde k pomalému vylučování THC z receptorů.

Někteří lidé si na marihuanu sice návyk vytvoří, zpráva amerického ministerstva zdravotních a sociálních služeb (Department of Health and Human Services) z roku 1991 ale konstatuje, že „vzhledem k vysokému počtu uživatelů marihuany a vzácným případům zdravotních problémů po přerušení užívání nepředstavují otázky závislosti a tolerance v současnosti závažný problém“.20

Farmakologové Jack Henningfield a Neal Benowitz nedávno nezávisle na sobě zhodnotili závislostní potenciál šesti psychoaktivních drog – kofeinu, nikotinu, alkoholu, heroinu, kokainu a marihuany. Oba označili kofein a marihuanu jako dvě nejméně návykové látky. Henningfield ohodnotil obě drogy stejně, zatímco Benowitz považuje marihuanu v porovnání s kofeinem za nepatrně méně návykovou látku.21

Přesto ale stále roste počet lidí, kteří byli diagnostikováni jako závislí na marihuaně, a počet lidí, kteří byli přijatí do protidrogových léčebných programů. Podle seznamu kritérií drogové závislosti vydaného Americkou psychiatrickou asociací (American Psychiatric Association’s –- APA) diagnostikovali vědci hodnotící uživatele marihuany v komunitních vzorcích jako závislé na marihuaně až dvacet pět procent uživatelů.22 Norman Miller a Mark Gold, poskytovatelé protidrogové léčby, tvrdí, že příznaky závislosti na marihuaně jsou „často sotva znatelné a těžko se dají rozpoznat, a proto by měli být uživatelé marihuany diagnostikováni jako závislí, aniž by museli vyhovovat požadavkům norem Americké psychiatrické asociace“.23 Gold zastává názor že „ke všem případům užívání marihuany je třeba přistupovat jako k potenciálně návykovým případům“.24

Většinu současných knih a článků, které konstatují existenci rostoucího problému se závislostí na marihuaně, napsali poskytovatelé protidrogové léčby.25 Jedná se o skupinu lidí, kteří mohutně profitují z rozmachu léčebných služeb pro uživatele marihuany, z nichž byla řada k léčbě přivedena či donucena rodiči, příbuznými, či zaměstnavateli nebo soudy.26 Při drogových testech na pracovišti se většina pozitivních nálezů týká uživatelů marihuany,27 ačkoli ji řada z nich užívá pouze příležitostně. Zaměstnavatelé pak často podmiňují pokračování zaměstnaneckého poměru absolvováním protidrogové léčby.28 Protidrogové léčebné programy v takových případech uživatele marihuany diagnostikují jako „závislé na marihuaně“, ačkoli nesplňují oficiální a obecně přijímaná kriteria závislosti na drogách.