U dospívajících může psychologické újmy vyvolat i příležitostné užívání marihuany. Uživatelé marihuany se v průběhu intoxikace mohou chovat iracionálně a často i nevyzpytatelně.

„Marihuana vyvolává řadu duševních poruch včetně toxické psychózy, záchvatů paniky, flashbacku, bludů, depersonalizace, halucinací, paranoie a nezvladatelných agresivních pocitů.“

„O marihuaně je známo, že spouští záchvaty duševních chorob, například manio-depresivní psychózy a schizofrenie.“

„Marihuana … nabourává vytváření zdravých společenských vztahů. … Navíc se zdá, že ovlivňuje schopnost mladých lidí činit správná rozhodnutí.“

„THC může permanentně oslabit základní biochemické a nervové mechanismy, které řídí koherentní [1] chování.“

FAKTA

 NEEXISTUJÍ PŘESVĚDČIVÉ VĚDECKÉ DŮKAZY O TOM, ŽE užívání marihuany U DOSPÍVAJÍCÍCH NEBO DOSPĚLÝCH VYVOLÁVÁ DUŠEVNÍ PORUCHY ČI CHOROBY. U některých uživatelů po požití marihuany dochází ke stavům psychologické tísně včetně pocitů paniky, úzkosti či paranoie. Podobné zážitky sice mohou nahánět hrůzu, účinky jsou ale krátkodobé. Po požití velmi vysokých dávek marihuany může dojít k přechodné toxické psychóze. Dochází k ní velmi zřídka a téměř vždy po perorálním požití marihuany, nikoli po jejím kouření. V lidském chování marihuana výrazné změny nevyvolává.

Marihuana, psychologie a duševní choroby

Raní zastánci zákazu marihuany ve Spojených státech amerických prohlašovali, že marihuanu je třeba mít pod kontrolou, jelikož vyvolává duševní choroby. Opírali se o práce z Indie a Egypta, kde velká část hospitalizovaných duševně chorých pacientů pocházejících především z nižších vrstev užívala konopí. V sedmdesátých letech tyto údaje kritizovali američtí psychiatři, učenci i vládní komise a zdůrazňovali, že v zemích tzv. euroamerické civilizace, kde marihuanu užívá více lidí ze středních vrstev, k žádnému zjevnému spojení mezi duševními chorobami a užíváním marihuany nedochází. Zároveň konstatovali, že i kdyby se statistické asociace našly, skutečnost, že konopí způsobuje duševní choroby, se jimi prokázat nedá.

Od sedmdesátých let se v zemích tzv. euroamerické civilizace věnuje zkoumání vztahu mezi duševními chorobami a užíváním marihuany mnoho odborníků. Většina prací se zaměřila na populaci duševně nemocných pacientů a hledala spojitost mezi vypuknutím nebo vážností příznaků choroby a užíváním marihuany. Skupina výzkumníků na základě retrospektivního šetření lékařských záznamů pacientů zjistila, že v šedesáti devíti procentech případů pacientů s diagnózou užívání konopí i schizofrenie předcházelo užívání konopí prvnímu psychotickému zážitku. Další studie ale prokázaly, že se psychiatrické symptomy zpravidla vyskytují ještě před užíváním marihuany – čímž se ve většině případů eliminuje možnost, že by marihuana představovala kauzální faktor. Někteří výzkumníci uvádějí, že užívání marihuany může u lidí, kteří trpí duševními poruchami, vyvolat symptomy jejich choroby. Další ale zjistili, že pacienti užívající marihuanu a trpící duševními chorobami měli méně vážné příznaky a museli léčbu absolvovat méně často.

Nedávná studie se švédskými branci znovu oprášila tvrzení, že užívání marihuany vyvolává duševní choroby – především schizofrenii. Na základě užívání marihuany ve věku osmnácti let se zkoumalo nebezpečí budoucí diagnózy onemocnění schizofrenií. Odhalilo se, že prevalence schizofrenie u mužů, kteří marihuanu požili nejméně padesátkrát, byla 2,8 procent, a u mužů, kteří marihuanu požili nejméně desetkrát a nejvíce padesátkrát činila 1,4 procent. Ve věku osmnácti let bylo silné užívání konopí pouze jedním z faktorů spojených s budoucí diagnózou schizofrenie. Všichni pozdější schizofrenici byli v průběhu výkonu branné povinnosti diagnostikováni vojenskými psychiatry. Všem byly již dříve předepisovány léky na „nervové problémy“, pocházeli z neúplných rodin a měli v průběhu života problémy s policií či ve škole. Jinými slovy: silné užívání konopí v této skupině bylo spojeno s řadou psychologických a sociálních problémů, jež byly všechny zároveň spojeny s pozdější diagnózou onemocnění schizofrenií.

V této švédské studii ale nebyly uvedeny údaje o tom, jestli a jak subjekty později užívaly konopí, či informace o tom, jestli užívaly i další nelegální drogy. Při podrobnější analýze menšího podvzorku původní kohorty [2] ale vědci seznali, že polovina subjektů užívala amfetamin, drogu, která může u predisponovaných osob uspíšit onemocnění schizofrenií. Vzhledem k tomu, že v zemích tzv. euroamerické civilizace v sedmdesátých letech podstatně klesla incidence schizofrenie a užívání marihuany bylo na vzestupu, se zdá velmi nepravděpodobné, že by marihuana u jinak zdravých lidí způsobovala onemocnění schizofrenií.

V šedesátých letech se poprvé objevilo tvrzení o tom, že marihuana především u mladých dospívajících způsobuje mírné psychologické újmy. Studie odhalila, že k silnému užívání marihuany byli z dospívajících nejnáchylnější ti, kteří měli psychické a behaviorální problémy. Rodiče, lékaři a protidrogoví poradci marihuanu někdy uvádějí jako primární problém – ten, který je příčinou všech ostatních. Výzkumníci ale bez výjimky docházejí k závěru, že většina psychicky postižených dospívajících užívajících marihuanu měla psychické či behaviorální problémy ještě dříve, než ji začali užívat. Silné užívání marihuany sice další problémy dospívajících může uspíšit, je to ale spíše symptom než příčina sociální či psychologické nepřizpůsobivosti.

Vyrovnaní a dobře se chovající dospívající, kteří vyzkoušejí marihuanu, se pravděpodobně silnými uživateli nestanou; občasné užívání marihuany navíc nemá významný vliv na osobnost mladých lidí a jejich psychický stav či chování. U uživatelů marihuany se častěji než u neuživatelů vyskytují osobnostní rysy odrážející nekonvenčnost, nekonformnost a hledání požitků. Průběžné studie hodnotící stejné subjekty během určité doby ale přicházejí na to, že tyto rysy samotnému užívání marihuany často předcházejí. Co do sociální a psychologické přizpůsobivosti jsou dospívající užívající marihuanu značně podobní dospívajícím neuživatelům. Výzkumníci, kteří studovali skupinu dětí od dětství po dospělost, dokonce shledali, že dospívající užívající marihuanu byli občas v porovnání s dospívajícími marihuanu neužívajícími sociálně i psychologicky lépe přizpůsobeni. Stejně jako v ostatních studiích, které poukazují na statistickou asociaci, se zde příčinná souvislost neprokázala.

Krátkodobé psychologické účinky

Marihuana dočasně mění náladu, vnímání, myšlení a cítění. Uživatelé tyto změny povětšinou vnímají jako pozitivní. Občas je intoxikace marihuanou doprovázena nepříznivými psychickými reakcemi. Při kouření marihuany například u některých lidí dochází k „panické reakci“, jež může zahrnovat pocity ztráty kontroly, úzkosti, strachu a paranoie. K panickým reakcím mají větší sklon začínající, především dospělí uživatelé marihuany. Mají strach, že jim akutní tělesné účinky marihuany (např. zrychlený tep) ohrozí život nebo že se psychoaktivní účinky marihuany budou stupňovat či přetrvají nastálo. Intenzita panických záchvatů se mění a mohou trvat několik minut až několik hodin. Není pravděpodobné, že by ti, kteří po požití marihuany opakovaně pocítí stav paniky, marihuanu užívali i nadále.

Vysoké dávky THC mohou zvýšit pravděpodobnost výskytu návalu náhlé úzkosti (panických atak), zejména pokud je marihuana požita perorálně – např. polknutím hašiše, čistého THC či pokrmu obsahujícího marihuanu. Kouřením se dají extrémně vysoké dávky marihuany požít obtížně, pojídáním to ale není žádný problém. Při trávení vysokých dávek marihuany se projeví účinky THC i 11-­hydroxy-THC, specifické psychoaktivní složky, která se tvoří při odbourávání THC v játrech. 11-hydroxy-THC se vytváří i po kouření marihuany, ovšem jen v dávkách, které ani zdaleka nejsou psychoaktivní. Po požití vysoké dávky konopí se hladina 11-hydroxy-THC dostane na psychoaktivní úroveň. Vyšší výskyt nežádoucích reakcí po perorálním požití konopných produktů pravděpodobně způsobuje kombinace účinků THC a 11-hydroxy-THC.

Větší roli než velikost dávky hrají při záchvatech paniky a náhlé úzkosti kulturní postoje k marihuaně, prostředí (setting), v němž je užívána, a individuální predispozice. Neznamená to, že perorální konzumace vysoké dávky THC bezpodmínečně vyvolají panickou reakci, stejně jako jí nezamezí kouření málo účinné marihuany. Někteří lidé uvádějí, že po marihuaně nikdy paniku nezažili. U dalších se zdá, že mají k panické reakci vrozenou dispozici. Pravděpodobnost výskytu paniky může navíc zvýšit i pouhé vědomí, že ji marihuana může vyvolat. Při dvojité slepé studii terapeutických možností využití marihuany dostávaly subjekty na výběr seznam možných nepříznivých reakcí. Některé pokusné osoby, které dostaly aktivní drogu, uváděly vedlejší účinky v podobě úzkosti a paniky, stejně jako někteří z těch, kteří dostali placebo.

Vážnějším následkem užívání marihuany je „toxická psychóza“, při níž dochází k dezorientaci, zmatenosti a zkreslenému vizuálnímu či sluchovému vnímání. Příznaky mohou být poměrně dramatické a lékařský personál je často chybně diagnostikuje jako nedrogovou psychózu (tedy psychózu nevyvolanou drogami). Psychóza plynoucí z užívání konopí ale během několika dní spontánně zmizí, ať už je léčena či nikoli. K toxické psychóze pravděpodobně dochází častěji u jedinců, u nichž se duševní poruchy vyskytovaly už dříve. Po požití dostatečně vysokých dávek THC ale podle všeho může dojít k psychotickým příznakům u každého. Většina zpráv o toxických psychózách pochází z kulturních prostředí, kde se jí hašiš či pijí silné konopné nápoje. Ve Spojených státech, kde se konopí především kouří, k toxickým psychózám dochází zřídka.

Někteří uživatelé marihuany uvádějí, že se jim halucinační prožitky po nějaké době vrátily (tzv. flashback). Jde o stav změněného vnímání, kdy se člověk cítí ‚zfetovaný‘, i když je střízlivý. Flashbacky trvají krátce – několik sekund až několik minut – a nejsou zdaleka tak intenzivní jako samotný stav pod vlivem drogy. Většina uživatelů marihuany nikdy ‚záblesky minulosti‘ nemá. Pokud je mají, uvádějí, že k nim došlo jednou či dvakrát a nezanechaly žádné trvalé následky. Pádná farmakologická teoretická studie o těchto jevech ještě nebyla provedena. Nefarmakologické vysvětlení najdeme v knize Přirozená mysl (The Natural Mind) od Andrew Weila. Uvádí, že to, co se popisuje jako záblesk minulosti, se podobá přechodným epizodám déjà vu, se kterými se dříve či později setká téměř každý. Poukazuje na to, že epizody déjà vu krátce po požití drogy mohou velmi živě připomínat drogový zážitek. V dnešní době jsou zprávy o záblescích minulosti méně obvyklé než v šedesátých či sedmdesátých letech – pravděpodobně proto, že lidé své zkušenosti s déjà vu přestávají spojovat s předchozím užitím marihuany, jakmile se média dané otázce přestanou věnovat tak intenzivně.

Marihuana přechodně mění náladu, myšlení, vnímání i emoce – někdy poměrně dramaticky. Ani jeden z účinků marihuany nezpůsobuje jakýkoli předem daný druh chování. Při toxické psychóze mohou být lidé vzrušení a vyděšení, po akutním záchvatu paniky se mohou stáhnout do sebe a chovat se vůči svému okolí pasivně. Ani jeden z těchto stavů neeliminuje morální a sociální determinanty, které řídí lidské chování . Z marihuany lidé „nešílí“ ani se nestávají násilníky (viz kapitola 11). Ani jedna z celé řady provedených laboratorních studií neuvádí, že by u subjektů po konzumaci byť i velmi vysoké dávky konopí došlo k dramatické změně chování.

[1] Zjednodušeně „stabilní, vzájemně se nepopírající“ (pozn. red.).
[2] Skupina stejně starých jedinců (pozn. překl.).