Oprávnění Policie České republiky (nezaměňovat s policií obecní, respektive městskou, ta to má poněkud jinak) vstupovat do obydlí, je upraveno zejména v § 40 zákona o policii ČR. Naleznete jej pod číslem 237/2008 Sb., nezapomeňte však, že byl od data publikace již několikrát novelizován.

Bez souhlasu obyvatele může policista vstoupit do obydlí jen tehdy, jestliže zároveň (i) věc nesnese odkladu a (ii) je to nezbytné pro ochranu života a zdraví osob, nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. V takovémto případě pak policista vůbec nepotřebuje váš souhlas, na druhou stranu si k takovému vstupu musí zjednat přítomnost nezávislé osoby.

V praxi jsou nejčastěji „používáni“ sousedé důchodového věku či nezaměstnaní, u kterých je venkoncem i vysoká pravděpodobnost toho, že budou doma, a tedy po ruce. Navíc se policistům neprotiví a bývají velmi nepozorní, takže osvědčení legálního průběhu domovní prohlídky z jejich strany je čistě formální. Tatáž pravidla platí při vstupu na pozemek a do jiných prostor, s výjimkou „živnostenské provozovny“ (máte-li ji, víte, co to je, a nahlédněte do § 41 zákona o Policii ČR, nepotěší vás, vstoupit do ní může policista prakticky kdykoli; nemáte-li ji, neřešte to).

Policista vám vždy musí ukázat průkaz. Výjimky samozřejmě existují, explicitní právo vstupu do obydlí má policie, pokud existuje důvodné podezření, že se v bytě nachází zemřelý, týrané zvíře, pokud někoho až k obydlí pronásledují, pokud se v něm nachází osoba, na kterou má policie příkaz k zatčení, a nakonec i gumové pravidlo v případě osoby, kterou je potřeba předvést pro účely trestního řízení nebo ji zadržet. Na druhou stranu v takovém případě mohou jen zadržet a předvést tuto osobu, nikoli se však prohrabávat zde uloženými věcmi. I tehdy vám ale musí sdělit důvod prohlídky, respektive vstupu. Pokud vás policista podezřívá, že doma přechováváte marihuanu, případně si pěstujete …

Uvědomte si, že při kontaktu s policií taháte vždy za kratší konec lana. Oni jsou ti, kteří znají svá i vaše práva, a pokud tomu tak není, stejně se tak tváří. Zda spolupracovat a v jaké míře je vždy otázkou konkrétní situace a vaší rozvahy. Nic se ale nemá přehánět. Zatímco některé formy nespolupráce mohou být tvrdě trestány (například nechodit k soudu, odmítnout odevzdat věc, o které policista ví, že ji máte u sebe, a podobně), k jiným vás nikdo nutit nemůže, zejména nikdy a za žádných okolností nemůžete být nuceni k tomu, abyste se přiznali ke spáchání přestupku či trestného činu. Pokud je však nepochybné, že vám takové jednání bude dokázáno a nechystáte se dělat „politikum“ z toho, že jste sice jednali určitým způsobem, za protiprávní to však nepovažujete, přiznejte se. Zejména ve spojení s upřímnou lítostí je to obecně polehčující okolnost, která vám může výrazně snížit trest. Takový výstup lze samozřejmě předvést jednou, v případě zvláště nadaných ochotnických herců snad i dvakrát, jako zkušenému recidivistovi vám ale nikdo věřit nebude a podle toho bude vypadat i trest. Pokud se nechcete spoléhat na to, že informace o vašich právech vám budou pečlivě interpretovány policií (což obecně není příliš rozumné), máte jen dvě možnosti.

Nedělejte to ale orgánům činným v trestním řízení až příliš snadné. Vždy pečlivě kontrolujte, co podepisujete.

Nikdy nesmíte odsouhlasit něco, co jste neřekli, byť by se vám to zdálo jako poměrně trefná parafráze. Trvejte na citacích nebo uvozovací větě, která jasně označí, že zapisující vaše vyjádření jen převyprávěl. Nebojte se nechat nadiktovat do protokolu, že jeho obsah považujete za nepřesný a nepřesné části označit. Abyste je svým vyjádřením „zpřesnili“, vás ovšem nikdo nutit nemůže a procesní strategie spočívající ve zpřesnění pozdějším, kdy bude odkrývání objektivní pravdy složitější a vy budete mít lepší představu o tom, co proti vám orgány činné v trestním řízení mají, je plně přijatelná. Pokud není omezena vaše svoboda, požádejte o možnost si pořídit alespoň zvukový záznam, na rozdíl od videozáznamu není přespříliš obtěžující a snadno jej zdůvodníte. Pokud se bojíte zeptat, pořiďte si ho bez tázání, máte na to právo, opřít se můžete i o právní závěry ústavního soudu. Vždy se ptejte, zda a z čeho jste podezříván, jaký úkon s vámi policisté aktuálně provádějí, vždy chtějte přesnou právní kvalifikaci.

Pokud si pořizujete zmiňovaný zvukový záznam, mohou být odpovědi policistů na takovéto dotazy doslova k nezaplacení.

V každém případě se ale snažte nekverulovat. Pro velkou část policistů, úředníků a soudců je to „jen práce“. Nikdy nevíte, kdo s vámi ve skrytu sympatizuje.

Nesnažte si to pokazit. Chovejte se slušně, a než budete něco požadovat, rozmyslete si, proč to chcete a k čemu vám to může být dobré.

Pokud policistovi činí problém vám vyhovět, smutněte s ním, je to těžký život. Pro obě strany.

Nikdy se nedopusťte křivého obvinění druhého!

„Chci mluvit se svým obhájcem!“,

„Chci telefonovat!“

Na rozdíl od práva telefonovat (které se většině lidí vybaví z amerických kriminálek z poučení zvaného „Miranda warning“), je právo na obhájce jedním z vašich základních práv. Pokud si jej můžete dovolit a nejste v trestním řízení zkušeným harcovníkem, kontaktujte ho a trvejte na tom, aby byl přítomen všem úkonům ve vyšetřování, kde to je možné. Na rozdíl od ustanoveného obhájce (zvaného lidově „exofák“), který to může dělat jen z nutnosti, je zvolený obhájce v trestním řízení vašim největším (a často jediným) skutečným přítelem. Ukáže vám, jak hrát o čas, seznámí vás s vašimi právy podstatně pečlivěji než policie a bude vám oporou při výsleších. Při nich ovšem narazíte na jedno z mála omezení jeho pomoci. Nemůže vám totiž v rámci výslechu radit, jak odpovědět na již položenou otázku. Pokud vám policie (nebo jiný orgán činný v trestním řízení) odmítne umožnit vašeho obhájce kontaktovat, trvejte na tom, aby toto odmítnutí bylo obsaženo v nejbližším sepisovaném protokolu, byť by u toho již váš obhájce přítomen byl. Máte-li důvodnou obavu z trestního stíhání, naučte se kontakt na důvěryhodného obhájce nazpaměť nebo jej mějte u sebe.

Obyčejná vizitka je vaší nejlepší nadějí tam, kde se vybíjejí smartphony a telefonní čísla se záhadně mažou z jejich pamětí.

Mějte na paměti, že dojde-li na zabavování vašich věcí, domovní prohlídky a tak dále, nemusí vždy zůstat jen u zjevně protiprávně držených věcí. S limity uvedenými v první části našeho povídání může policie zabavovat vše, co může mít souvislost s vámi páchanou protiprávní činností či ji může nějakým způsobem objasnit. Zejména existuje-li šance, že držíte marihuanu nebo jiné zakázané věci nejen pro sebe, ale dokonce je dále šíříte, je takové riziko značné. Jste-li tedy fanoušky dětské pornografie, střelných zbraní, ke kterým nemáte příslušné doklady, nebo si libujete v tajném nahrávání vašich podnájemníků při jejich koupelnových hrátkách, mějte rozmyšleno, komu budete z vězení psát.

Uvědomte si, že čas hraje pro vás. Svědci zapomínají, věci se najednou nezdají tak jednoznačné, jak tomu bylo dříve, a třeba se i objevují nové vědecké poznatky (což zejména v případě trestných činů věcně spojených s přechováváním či užíváním marihuany nemusí být na škodu). Krom toho platí obecné pravidlo, že trestnost činu se vždy posuzuje podle právní úpravy platné v době spáchání činu, pokud je však právní úprava v době soudního řízení mírnější, tedy výhodnější pro pachatele, postupuje se podle ní. Toto pravidlo se uplatní jak v trestním procesu, tak v řízení přestupkovém. A dokud jste nebyli odsouzeni, hledí se na vás, jako byste byli nevinni, včetně toho, že není-li zrovna vaše kauza v hledáčku médií, máte slušnou šanci, že se o ní nemusí nikdo dozvědět. V přestupkovém řízení je navíc povinností správního orgánu rozhodnout (pochopitelně pravomocně) ve lhůtě do jednoho roku od jeho spáchání. Pokud to správní orgán nestihne, musí se na údajného porušitele zákona hledět, jako by se ničeho nedopustil.

Ptáte-li se na to, jak využít maxima vašich zákonných práv a prodloužit řízení do okamžiku, kdy bude pro příslušný orgán snazší rozhodnout ve váš prospěch, vězte, že základem jsou již dříve sdělená doporučení. Buďte právně zastoupeni. Nebojte se nešikanózní formou aktivně využívat svá práva. Vždy trvejte na náležité dokumentaci každého kroku. Předkládejte, respektive navrhujte důkazy. Nenechte se zastrašit nebo sebou manipulovat s pocitem, že přece nechcete dělat problémy a když vyhovíte, bude to vše za vámi a potom to bude lepší. Nemusí tomu tak být. Často se můžete setkat s doporučením (které je nicméně z etického hlediska poněkud diskutabilní), že chcete-li řízení prodloužit, je vhodná několikerá změna právního zastoupení. Každý nový právní zástupce se potřebuje seznámit s věcí samou, spisem a nakonec i s vámi. Zvláště prohnaní „sprostí podezřelí“ pak volí ve správním řízení (v trestním řízení před soudem už to přeci jen takto snadno nelze) právního zástupce se sídlem v zahraničí. Doručování se pak pro správní orgán stává poněkud oříškem.

Použijte prostou matematiku.

Na každý úkon máte danou lhůtu.

Nesnažte se věci uspěchat a nejednejte příliš předčasně.

Nechávat věci na poslední okamžik samozřejmě není to pravé, ale máte-li v trestním řízení na podání odvolání lhůtu osmi dnů od doručení rozsudku, jen blázen by běžel druhý den na soud s odvoláním v ruce.

Totéž pravidlo dodržujte při přebírání pošty (nejste-li právně zastoupeni, většina písemností se pak doručuje pouze vašemu právnímu zástupci). Poněkud jiná situace samozřejmě nastává, jste-li stíháni vazebně. Ani v takovém případě ale není na místě ztrácet hlavu. Nestojí-li na tom váš život, proti rozhodnutí o uvalení vazby nikdy nepodávejte stížnost.

Byla-li vazba nařízena, je zcela minimální pravděpodobnost, že bude vzápětí opět zrušena. Raději počkejte 30 dní a požádejte o propuštění z vazby podle § 71a trestního řádu. Podáte-li stížnost, soud ji s největší pravděpodobností zamítne a vy budete moci žádat o propuštění až po 30 dnech od okamžiku, kdy nabude právní moci toto rozhodnutí o vaší stížnosti. Pokud tedy nebyla vazba nařízena na mimořádně vadném základě, můžete být doma v prvním případě dříve.

Nepodceňujte rovněž možnosti spřátelených občanských sdružení. Takovéto občanské sdružení, pokud není politickou stranou, za vás totiž může v případě některých důvodů vazby složit záruku (tj. své dobré slovo), a pokud ji soud shledá dostatečnou, může vás na tomto základě z vazby propustit.

197