Neděle, 8. února 2015

Shotgun Willie – Willie Nelson

Medailonek country legendy country a příznivce konopí Willieho Nelsona

2011 Willie Nelson's Country Throwdown TourWillie Nelson, rodák z texaského Abottu, patří mezi nejrespektovanější country umělce na světě, a to nejen díky tomu, že mu 30. dubna 2011 bude už 78 let. Pokud o někom chcete říct, že je legenda country, řeknete to právě o tomto svérázném hudebníkovi. Bezpočet nesmrtelných country hitů, deset cen Grammy a hlavně respekt široké veřejnosti – nejen tím je tento bard optimistické venkovské hudby známý i za dveřmi country dvorku.

Red Headed Stranger

Willie Nelson byl vychován svými prarodiči a od šesti let prožíval dětství s kytarou v ruce. Jeho hudebnímu rozvoji pomohla účast v kostelním sboru a zejména zájem prarodičů o hudbu. V 18 letech vstoupil do armády a nedlouho poté se oženil s indiánkou z kmene Čerokézů, Marthou. Pozdější jednička country se zpočátku živila jako podomní prodejce Bible a rádiový DJ. Po sňatku s Marthou začal psát songy pro tehdejší hvězdy country, jako byli Patsy Cline, Roy Orbison nebo Faron Young. Definitivní zlom přišel v 70. letech, kdy se Willie Nelson rozhodl skládat písně hlavně pro sebe a rozjel sólovou dráhu. V roce 1975 vydal album Red Headed Stranger, které se stalo nejprodávanějším country albem.
S tvorbou Willieho Nelsona a některých jeho kolegů, jako třeba Krise Kristoffersona nebo Waylona Jeningse, se pojí výraz „outlaw music“ nebo „outlaws“. Jednalo se o skupinu hudebníků, kteří se vymezovali proti rigidním tradicím v tehdejší country hudbě a snažili se přinést invenci do stereotypního projevu hudby pro farmáře. O Nelsonovi se traduje, že do své hudby implementoval prvky ze zdánlivě odlišných hudebních stylů. Hudební gurmán nezatížený metalovými, punkovými, technovými nebo hiphopovými dogmaty v jeho hudbě nalezne ingredience z jazzové, bluesové, rokenrolové a dokonce i reggae kuchyně.
Ale pozor, nestor country scény není populární pouze v Severní Americe. Jeho songy se dlouhodobě umísťujív hitparádách západoevropských zemí nebo také v Austrálii a na Novém Zélandě. V posledních letech je známa i jeho vysoká popularita ve skandinávských zemích, hlavně v Norsku a Švédsku. V roce 2003, kdy bylo Williemu Nelsonovi 70 let, se stal nejstarším hudebníkem, který se umístil na špici americké hitparády. Tento majstrštyk se mu povedl se songem Beer for my horses, který zazpíval s Toby Keithem, hvězdou současné country.

Zdaňte to, regulujte to, legalizujte to!

Willie Nelson je znám také jako zastánce a propagátor legalizace marihuany. Není žádným tajemstvím, že patří již pěknou řádku let k pravidelným konzumentům a zároveň otevřeným obhájcům zeleného listu. Další nesmyslnou buzeraci zažil Nelson na konci listopadu, kdy byl zastaven autobus s ním a dalšími hudebníky v Sierra Blanca v jeho rodném Texasu. Bdělí ochránci zákona zastavili notoricky známý autobus country hudebníka a poté, co ucítili nasládlou vůni marihuany (koneckonců mohl to být i skunk americký, smrdí úplně stejně), rozhodli se autobus prohledat. Policejní pes bez problémů nalezl marihuanu v celkovém množství 6 uncí, což je přibližně 170 gramů. Nelson byl zadržen a později propuštěn na kauci 2 500 dolarů. Po svém propuštění prohlásil: „Zdaňte to, regulujte to, legalizujte to. Zastavte pohraniční drogové války. Proč by měli ty peníze vyhrávat drogoví bossové? Tisíce životů budou zachráněny.“ I přes jistou patetičnost těchto vět nezbývá než s nimi souhlasit.
Nejedná se o první střet se strážci zákona, Nelson měl obdobné problémy již v roce 2006 v Louisianě a o rok dříve rovněž v Texasu. V Louisianě byl zadržen přibližně s půl kilem marihuany a 85 houbičkami. Trest v podobě půlroční podmínky byl nakonec poměrně mírný. Za současný prohřešek mu hrozí podle některých pramenů šest měsíců až dva roky vězení. Délka není důležitá, jde o princip. Krátce po svém propuštění rozjel Willie Nelson novou facebookovou kampaň „Teapot Party“. Akce si klade za cíl sehnat milion příznivců a pomocí této masové podpory zapůsobit na média a americké zákonodárce v otázce legalizace konopí.

Subjektivní dovětek

Country nepatří úplně mezi mé nejoblíbenější hudební styly. Ovšem osoba Willieho Nelsona na mě působí takovým tím „správňácky pozitivním“ dojmem. Něco jako mix Mirka Dušína a Marlboro Mana…Jednoduše řečeno, výše zmíněná policejní aktivita mi přijde jako „fízlácký kalkul“, až nechutné usnadnění práce a, co si budeme povídat, i lidsky nízký přístup. Snad z důvodu služebního postupu, honění ega, opravdového přesvědčení? Místo zaměření se na skutečné zločince a drogové kartely zde bude soudně popotahován respektovaný, vitální a „slušně se chovající“ stařík. Připočtěte náklady na soudní proces a na první pohled je patrné, že je tu opět něco špatně. Ze zaškatulkování marihuany jako nelegální drogy profitují hlavně drogoví překupníci, stát vynakládá (většinou neúspěšně) prostředky na boj proti nim a nakonec to skončí potrestáním běžných uživatelů, z velké části plátců daní a bezúhonných lidí. My to víme, ale kdy to dojde těm zazobancům ve Washingtonu, eurobyrokratům v Bruselu a v neposlední řadě i naší dvousethlavé „elitě národa“?
Nezbývá než věřit, že soudce nebo porota budou rozumní a celý nesmysl bude vyřešen přijatelným způsobem. Ale co si pod takovým pojmem představit, že? Přejme tomuto chlapíkovi dobrý výsledek soudního procesu. A nejen jemu. Popřemýšlejme, možná v okolí každý máme nějakého Willieho Nelsona, a nemusí mít zrovna klobouk na hlavě a kolty proklatě nízko u pasu.

O zkušenosti pohulování s Shotgun Williem složil píseň další country umělec Tobi Keith : I will never smoke weed with Willie again

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *