Pátek, 20. Únor 2015

Mýtus o marihuaně (8.)

MÝTUS 8: MARIHUANA VYVOLÁVÁ AMOTIVAČNÍ SYNDROM (kapitola 6, Mýty a fakta o marihuaně, 2002)

(překlad a editor Jindřich Bayer – pro Konoptikum se svolením autora) 

 MÝTUS 8: MARIHUANA VYVOLÁVÁ AMOTIVAČNÍ SYNDROM. Užívání marihuany způsobuje pasivitu, apatii a nezájem o vlastní budoucnost. Studenti užívající marihuanu ve škole přestanou prospívat a pracující, kteří užívají marihuanu, přestanou být produktivní.

amotivace01a

„U mladých uživatelů marihuany… je méně pravděpodobné, že dosáhnou svého akademického potenciálu, čímž se snižuje národní produktivita.“

„Uvádí se, že silní a chroničtí kuřáci trpí amotivačním syndromem, charakterizovaným sníženými ambicemi a životním elánem.“

„Marihuana lidem brání fungovat naplno. Z nadprůměrného studenta se stane průměrný a z průměrného podprůměrný.“

„Amotivační syndrom… se dá lehce odhalit. Dochází při něm ke ztrátě ambicí a zájmu, končí se s běžnými aktivitami a dojde k návratu k jednoduššímu životnímu stylu.“

 Amotivační syndrom vyvolaný užíváním marihuany se vědci snaží prokázat už pětadvacet let a dosud se jim to nepodařilo. Není pravděpodobné, že lidé permanentně intoxikovaní jakoukoli drogou budou produktivními členy společnosti. Marihuana nemá žádný specifický účinek, který by způsoboval ztrátu ambicí a životního elánu. V laboratorních studiích se u subjektů požívajících několik dnů nebo týdnů vysoké dávky marihuany pracovní motivace či produktivita nesnižuje. Pracující uživatelé marihuany ve srovnání s neuživateli v průměru vydělávají více. Vysokoškolští studenti užívající marihuanu dosahují stejných studijních výsledků jako neuživatelé. U středoškolských studentů se silné užívání marihuany spojuje se školními neúspěchy, pravda je ale taková, že školní neúspěchy užívání často předcházejí.

Marihuana, motivace a výkon

Na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let dvacátého století, kdy marihuana u mládeže ze střední třídy získávala na oblibě, ztratila váhu dřívější tvrzení o duševních chorobách a zločinech spojených s marihuanou. Objevila se řada nových tvrzení, která se zaměřila především na nebezpečí marihuany pro dospívající. Jedním z nich je, že marihuana vyvolává amotivační syndrom. Kritikové užívání marihuany v Indii, Maroku a Egyptě popisovali uživatele marihuany jako letargické, apatické a neproduktivní. Několik lékařů ve Spojených státech od začátku šedesátých let hlásilo podobné charakteristiky u dospívajících pacientů, kteří doznali, že užívají marihuanu. Výzkumníci zareagovali a provedli nejrůznější studie vlivu marihuany na motivaci, pracovní výkon a akademické úspěchy.

 Studie zaměřené na studenty

Ve studiích zaměřených na vysokoškolské studenty se mezi uživateli a neuživateli marihuany zjistilo jen několik rozdílů. Uživatelé a neuživatelé marihuany inklinují k účasti na sportovních a mimoškolních činnostech stejnou mírou a přisuzují stejnou váhu svému úspěchu a výsledkům. V sedmdesátých letech přišli někteří výzkumníci na to, že uživatelé marihuany mají v porovnání s neuživateli méně často specifické plány pro budoucnost, a že školu častěji dočasně opouštějí nebo do ní nechodí. Ani jedna studie neprokázala, že by užívání marihuany bylo na překážku výkonu studentů na akademické půdě. Většina výzkumníků zjistila, že uživatelé marihuany mají stejné známky jako neuživatelé. Někteří konstatovali, že uživatelé marihuany dosahovali lepších studijních výsledků.

Studie zaměřené na středoškolské studenty prokazují, že silné užívání marihuany bývá spojeno s neúspěchy ve škole. Silní uživatelé marihuany mívají horší známky a nižší touhu po kariéře než občasní uživatelé či neuživatelé. U silných uživatelů marihuany je také ve srovnání s občasnými uživateli či neuživateli pravděpodobnější, že ze školy odejdou ještě před jejím absolvováním. Většina středoškolských studentů, kteří silně užívali marihuanu, měla nicméně ve škole špatné výsledky ještě před tím, než ji začali užívat. Většina má emocionální, psychologické a behaviorální problémy, jež často pramení z dětství. Uživatelé marihuany jsou také náchylnější k užívání dalších nelegálních drog a intenzivnímu pití alkoholu než občasní uživatelé marihuany či neuživatelé.Studie přezkoumávaly i tyto další faktory a došly k závěru, že akademický výkon studentů marihuana neovlivňuje nijak výrazně.

Na sklonku sedmdesátých let provedli vědci důkladnou studii sedmnácti dospívajících silných uživatelů marihuany. Všichni měli problémy se školou. Ani jeden necítil motivaci je vyřešit. Výzkumníci ale ani přesto u těchto dospívajících nenašli důkazy o obecném nedostatku ambicí nebo motivace. Řada z nich odmítala tradiční normy vzdělávacího a profesního úspěchu, nezřídka tomu tak ale bylo i před tím, než marihuanu začali užívat. V novější studii se prokázalo, že uživatelé marihuany se jako skupina v porovnání s občasnými uživateli marihuany orientovali na úspěch méně výrazně. Po přezkoumání depresivních symptomů došli vědci k závěru, že marihuana nevyvolává sníženou motivaci, místo toho uvádějí, že se silnými uživateli marihuany staly některé osoby trpící depresí a nízkou motivací.

 Studie zaměřené na pracující

Výzkumníci zkoumali pracovní úspěchy a výkony dospělých uživatelů a neuživatelů marihuany a hledali důkazy amotivačního syndromu spojeného s užíváním marihuany. V sedmdesátých letech proběhly studie zaměřené na pracující muže z Jamajky, Kostariky a Řecka, tedy zemí, kde bylo intenzivní užívání marihuany běžné. V žádné ze tří zemích výzkumníci nenašli podstatné rozdíly ve vzdělání nebo pracovním zařazení či výkonu silných či střídmých uživatelů a neuživatelů. V Kostarice byli uživatelé marihuany nezaměstnáni častěji, což autoři připisují vyšším počtům osob zatčených a nepodmíněně odsouzených za delikty spojené s marihuanou. Faktem ale zůstává, že v porovnání se střídmými uživateli a neuživateli měli nejsilnější uživatelé marihuany v Kostarice vyšší postavení a vydělávali více. Na Jamajce zemědělští dělníci často při práci kouřili marihuanu a silní uživatelé pracovali více než střídmí uživatelé či neuživatelé. Výzkumníci došli k závěru, že marihuana přinejmenším v tomto kontextu zvyšuje produktivitu pracovníků.

V poslední době studuje řada výzkumníků ve Spojených státech míru zaměstnanosti a úroveň mezd uživatelů a neuživatelů marihuany. Většinou se využívají data ze dvou dlouhodobých studií. První je průzkum čtyř set mladých mužů ze státu New York, druhou studií byl Longitudinální národní průzkum mládeže (National Longitudinal Survey of Youth) zpracovávající údaje o vzorku dvanácti set mladých dospělých z celé země. Nepřinesly žádné důkazy o tom, že by marihuana snižovala motivaci k práci, zaměstnatelnost či schopnost vydělávat. Studie bez výjimky dokazují, že uživatelé marihuany ve srovnání s neuživateli vydělávají stejně nebo více. Jedna studie shledala, že epizody nezaměstnanosti byly u uživatelů marihuany častější a delší. Tyto údaje prošetřil další výzkumník z dlouhodobější perspektivy a v počtu hodin odpracovaných silnými uživateli marihuany, občasnými uživateli či neuživateli nenašel žádný rozdíl.

Laboratorní studie

Poslední skupina studií se prováděla v uzavřených laboratorních podmínkách a věnovala se účinkům marihuany na motivaci těsně po kouření a během intoxikace. Skupina mužů se nechala dobrovolně umístit na devadesát čtyři dní do nemocnice, kde pracovali za bony, za které si v průběhu experimentu mohli koupit cigarety s marihuanou nebo je mohli po skončení výzkumu směnit za peníze. Po úvodní dvanáctidenní abstinenci měli za úkol vykouřit denně aspoň jednu marihuanovou cigaretu. Navíc si mohli za vydělané bony přikoupit další marihuanu. Někteří kouřili hodně, jiní méně. Během studie užívání konopí ani jednou neovlivnilo dobu, po kterou pracovali, či přesnost provádění fyzických nebo intelektuálních úkolů.

Ve druhé, tentokrát jednatřicetidenní studii provedli výzkumníci nábor silných a střídmých uživatelů marihuany. Během prvních několika dnů experimentu bylo kouření povoleno; silní uživatelé pracovali více a vydělali více bonů než střídmí uživatelé. Později už bylo možné měnit bony za marihuanu. Dřívější silní uživatelé si jí nakoupili více, zároveň ale také více pracovali. Ve dnech po nejvyšším užívání marihuany byli o něco méně produktivní, i přesto ale předváděli vyšší výkony než střídmí kuřáci marihuany. Silní uživatelé utratili za marihuanu více bonů, jelikož si jich ale vydělali více než střídmí uživatelé, měli na konci studie stejné množství peněz.

Podobnou ekonomickou studii podnikli i kanadští výzkumníci, kteří se snažili zhodnotit vliv marihuany na motivaci. Zjistili, že účastníci poté, co jim bylo povoleno kouřit marihuanu, pracovali méně efektivně. Produktivita se jim ale následně rychle zvýšila a překonala hodnoty z období abstinence. Ti, kteří užívali marihuanu nejvíce, sice odpracovali nejméně času, jejich produktivita ale nijak nezaostávala za ostatními. Důvodem bylo, že když už pracovali, pracovali intenzivněji. V období nejvyšší spotřeby marihuany navíc zorganizovali stávku a úspěšně s badateli vyjednali zvýšení mezd. Poté pracovali ještě usilovněji.

V roce 1990 provedli výzkumníci financovaní Národním institutem pro zneužívání drog pod vedením Richarda Foltina z Lékařské fakulty Johna Hopkinse (John Hopkins School of Medicine) další patnáctidenní pobytový laboratorní experiment. Na rozdíl od studií ze sedmdesátých let, které účastníky motivovaly marihuanou a penězi, se ve Foltinově studii po účastnících požadovalo, aby vykonávali nesmírně nudné úkoly, a teprve potom jim bylo dovoleno vykonávat o něco méně nudnou práci. Vytvořili si vlastní žebříček čtyř aktivit, které prováděli nejvíce neradi (např. třídění obsahu pytle s plastovými kousky podle velikosti a barvy či seřazení pěti set nesmyslných sedmipísmenných slov podle abecedy). Výzkumníci nechali účastníky provádět jejich ‚nejoblíbenější‘ činnost až poté, co mnohem déle vykonávali nejméně upřednostňovanou aktivitu. Výzkumníci očekávali, že v obdobích kouření marihuany nebudou účastníci tolik ochotní pracovat, jen aby dostali povolení přejít na preferovanější činnosti. Pravda byla opačná. Kouření marihuany ve skutečnosti zvýšilo ochotu účastníků provádět velmi nudné úkony v oplátku za nepatrné zlepšení pracovních podmínek.

Navzdory důsledně negativním výsledkům studií, které využívaly řadu nejrůznějších metod, se vědci stále věnují výzkumu platnosti tvrzení, že marihuana vyvolává amotivační syndrom. Denise Kandelová se svým kolektivem přišla na to, že uživatelé marihuany průměrně vydělávali více než neuživatelé. Jelikož se ale růst mezd s věkem snižuje, předpokládají, že se v budoucích studiích v souvislosti se stárnutím uživatelů marihuany objeví nižší mzdy. Foltina a jeho spolupracovníky závěry vlastní laboratorní studie neuspokojily a dovedly je ke konstatování, že „komplikované účinky kouření marihuany na motivační stránky lidského výkonu“ je třeba prostudovat pečlivěji a v širším „klinickém, epidemiologickém a experimentálním kontextu“. Jednou snad tito či jiní vědci vytvoří – v určitém prostředí a určité populační skupině –- studii, ve které objeví spojitost mezi užíváním marihuany a sníženou motivací. Po pětadvaceti letech výzkumů se nicméně už nashromáždilo dostatečné množství důkazů, abychom mohli konstatovat, že farmakologické účinky marihuany amotivační syndrom nevyvolávají.

(z Volvox se  svolením autora a překladatele = JB)

starší články… na toto téma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *