Úterý, 3. Únor 2015

Mýtus o marihuaně (6.)

MÝTUS 6: NIZOZEMSKÝ PŘÍSTUP K MARIHUANĚ NENÍ ÚSPĚŠNÝ (kapitola 6, Mýty a fakta o marihuaně, 2002)

(překlad a editor Jindřich Bayer – pro Konoptikum se svolením autora) 

amsterdam-rex

Nizozemské zákony povolující nákup, prodej a veřejné užívání marihuany vedly především u mládeže k vyššímu užívání marihuany.

„Tolerantní zahraniční experimenty … skončily neúspěchem. V Nizozemsku … stoupla míra užívání marihuany mezi dospívajícími o dvě stě padesát procent.“1
„V Holandsku si může marihuanu koupit každý starší patnácti let stejně snadno … jako různé druhy zmrzliny. Všichni, kteří pějí ódy na tuto politiku, opomíjejí dva a půl násobný nárůst užívání marihuany mezi dospívající mládeží.“2
„Nizozemsko přistupuje k hašiši a marihuaně … tolerantně. Šel jsem se tam projít po parcích. Jejich děti tam chodí jako zombie.“3
„V Nizozemsku je v Evropě nejvyšší míra zločinnosti a s růstem počtu coffee shopů a uživatelů drog se zločinnost ještě zvýšila.“4

FAKTA
V EVROPĚ JE NIZOZEMSKÁ PROTIDROGOVÁ POLITIKA NEJMÉNĚ REPRESIVNÍ.[1] Nizozemští občané starší osmnácti let si už přes dvacet let mohou ve vládou regulovaných obchodech (coffee-shopech) koupit a užít konopí (hašiš či marihuanu). Míru užívání konopí tato politika nezvýšila nijak drasticky. Ve většině věkových skupin je v Nizozemsku výskyt užívání marihuany podobný jako ve Spojených státech. Mezi mladými dospívajícími je ale v Nizozemsku výskyt užívání marihuany výrazně nižší než ve Spojených státech. Většina Nizozemců podporuje současnou politiku, která se snaží užívání konopí spíše normalizovatnež dramatizovat. Nizozemská vláda přizpůsobuje stávající politiku aktuálnímu stavu věcí, současný dekriminalizační trend je ale stále rozhodnuta udržet.

Nizozemský přístup k marihuaně
V sedmdesátých letech se ve Spojených státech a několika dalších zemích zmírnily tresty za trestné činy související s marihuanou. Někde byly trestní postihy držení pro vlastní potřebu zrušeny úplně. V současnosti dochází v Evropě a Austrálii k další vlně reforem politických opatření, která mají vliv na nakládání s konopím. V čele těchto snah je už od sedmdesátých let Nizozemsko. V roce 1976 nizozemský parlament uposlechl doporučení dvou národních komisí a dekriminalizoval držení a maloobchodní prodej marihuany. I předtím byly v této zemi případy policejních zatčení za držení či prodej malých množství jen ojedinělé. Zákon z roku 1976 marihuanu nezlegalizoval, ale umožnil nizozemskému parlamentu vytvořit soubor opatření, podle nichž se v coffee-shopech může prodávat marihuana a hašiš bez rizika trestního stíhání.
Časem se směrnice pro provoz coffee-shopů mírně pozměnily a liší se i v jednotlivých oblastech. Současná pravidla zahrnují zákaz reklamy, prodej pouze starším osmnácti let a pětigramový limit pro jednotlivé transakce. Další drogy je v areálu coffee-shopů přísně zakázáno prodávat, jinak podniku hrozí okamžité uzavření. Úředníci místní správy mohou omezit počet coffee-shopů v dané oblasti, a pokud dojde k narušení veřejného pořádku, mohou podnik nechat zavřít. V Nizozemsku nyní působí nejméně tisíc coffee-shopů,[2] kde si dospělí mohou koupit marihuanu a hašiš a na místě je spotřebovat nebo si je odnést.
Rozhodnutí nizozemských zákonodárců povolit regulovaný prodej a užívání konopí vycházelo z řady praktických důvodů. Povolením prodeje v obchodech místo na ulici se Nizozemci snažili zlepšit veřejný pořádek. Oddělením maloobchodního trhu s marihuanou od trhu s „tvrdými drogami“ se snažili snížit pravděpodobnost, že by uživatelé marihuany byli vystaveni heroinu a kokainu. Poskytnutím nondeviantního prostředí k užívání konopí se pokusili oslabit funkci drog jako symbolu mládežnické vzpoury. Nizozemští úředníci příliš nevěří ve schopnost trestního práva odradit lidi od užívání marihuany. Obávají se, že zatýkání a trestání uživatelů marihuany – především mladých uživatelů – vyvolává odcizení hlavním společenským hodnotám a institucím.

Z těchto ‚normalizačních‘ snah vychází i nizozemský postoj k protidrogové výchově a prevenci. Programy jsou speciálně vytvořeny tak, aby byly minimalistické a uměřené a nepovzbuzovaly zájem mladých o drogy. Nevedou se masmediální protidrogové kampaně, školní programy nevyužívají zastrašovacích taktik či moralistických výzev typu „prostě řekni ne“. Místo toho jsou mladí lidé v Nizozemsku v rámci obecné zdravotní osvěty informováni o drogách a jejich případných rizicích V coffee-shopech se rozdávají letáky, v nichž se stávajícím uživatelům radí, aby byli „odpovědní a rozumní“.

PROCENTUÁLNÍ PODÍL LIDÍ, KTEŘÍ VYZKOUŠELI MARIHUANU[3]

Tato pragmatická politika pro nakládání s konopím nevyústila v explozi užívání marihuany. V sedmdesátých letech došlo k vzestupu užívání marihuany v Nizozemsku i ve Spojených státech amerických. Z tabulky 6-1 vyplývá, že dnešní prevalence marihuany je v obou zemích ve většině věkových skupin podobná. U nizozemských mladých dospívajících je ale výskyt užívání marihuany nižší – přibližně sedm procent ve srovnání s americkými třinácti procenty. V Amsterodamu, kde je marihuana asi nejdostupnější na celém světě, proběhl v roce 1994 průzkum, z něhož vyplynulo, že lidé zde průměrně začínají užívat konopí ve věku dvaceti let v porovnání s průměrným věkem 16,3 let ve Spojených státech.
Za posledních několik let došlo ve Spojených státech, Nizozemsku a dalších evropských zemích k nárůstu užívání marihuany. Američtí odpůrci nizozemské politiky na základě průzkumů zaměřených na nizozemské studenty z let 1984, 1988 a 1992 tvrdí, že za dvou a půl násobný nárůst užívání marihuany nese odpovědnost shovívavost výše uvedené politiky. Nizozemští výzkumníci, kteří studii realizovali, ale před touto interpretací varovali vzhledem k tomu, že v roce 1992  byly zavedeny nové výběrové techniky. Další studie provedené v Amsterodamu nepotvrdily, že by mezi mladými lidmi došlo v období mezi rokem 1987 a 1997 k nárůstu užívání marihuany.16 Prevalence konopí v Nizozemsku je dnes podobná jako v dalších evropských zemích, včetně zemí s podstatně přísnějšími prohibičními politikami.

Další nezákonné drogy užívá v Nizozemsku méně dospívajících než ve Spojených státech. V roce 1994 v Amsterodamu vyzkoušelo kokain pouze 0,3 % dvanácti- až devatenáctiletých.
Mezi americkými dvanácti- až devatenáctiletými to bylo 1,7 %.19 Většina uživatelů kokainu v Nizozemsku i ve Spojených státech měla předchozí zkušenosti s konopím. Přesto je ale u mladých nizozemských uživatelů konopí vyrůstajících v liberálním prostředí pravděpodobnost vyzkoušení kokainu nižší než u starších nizozemských uživatelů marihuany.

Může tomu tak být díky tomu, že se v Nizozemsku podařilo společensky separovat konopí a jeho prodej od „tvrdých drog“.
Nedávno vydaná vládní zpráva konstatuje:
„Chtějí-li mladí dospělí užívat drogy – a ze zkušeností vyplývá, že tomu tak v řadě případů je –, neměli by být vystaveni kriminální subkultuře kolem tvrdých drog. Tolerování poměrně snadného přístupu k drogám v množství pro osobní potřebu bylo koncipováno tak, aby se oddělily spotřebitelské trhy měkkých a tvrdých drog, čímž se vytváří společenská bariéra pro přechod z měkkých na tvrdé drogy.“

Současný nizozemský politický přístup ke konopí má širokou veřejnou i politickou podporu, zároveň ale i několik odpůrců.23 Je tomu tak proto, že se v něm podle všech objektivních měřítek povedlo naplnit záměr jejích autorů. V Nizozemsku je míra prevalence marihuany i bez hrozeb trestním stíháním podobná jako ve Spojených státech, kde bylo naopak za porušení zákona o marihuaně od roku 1970 uvězněno přes deset miliónů lidí (viz kapitolu 5).
V Nizozemsku je i nadále velkoobchodní obchodování s marihuanou nezákonné. Výsledkem je skutečnost, že coffee-shopům dodávají konopí zločinecké organizace, jež působí i v přísně prohibicionistických zemích. Nizozemští státní činitelé zvažovali, jestli by se tento problém neměli pokusit vyřešit úplnou legalizací.

V současnosti je ale pro Nizozemsko formální legalizace konopí politicky neuskutečnitelná kvůli opozici ze strany prohibicionistických vlád jiných zemí25 a požadavkům vyplývajícím z ratifikovaných mezinárodních smluv.
Niizozemská vláda se v reakci na stížnosti politických představitelů některých sousedních států nedávno rozhodla snížit množství marihuany, které je v coffee-shopech možné zakoupit. Důvodem bylo odradit cizince od toho, aby do Nizozemska jezdili nakupovat marihuanu za účelem dalšího prodeje v zahraničí.27 Tato změna ale neznamená, že by se snižovala nizozemská podpora dekriminalizace. Policejní úředníci, pracovníci ve zdravotnictví i představitelé všech velkých politických stran neochvějně pokračují v reformách započatých na začátku sedmdesátých let.28 Tyto politiky se zakládaly na odborných posudcích, které konstatovaly, že užívání konopí sice není zcela bezpečné, pro uživatele i společnost ale představuje „přijatelné riziko“.29 Od té doby byly o účincích marihuany vypracovány tisíce dalších studií. V roce 1995 jejich nálezy přešetřila nizozemská vláda a ve své zprávě došla k závěru, že svůj přístup k nakládání s konopím nezmění:

„Konopí není fyzicky příliš toxické… Ovlivňuje především náladu, vědomí a paměť a jeho účinek závisí na velikosti požité dávky… K předávkování ani fyzickému návyku nemůže dojít… Užívání konopí vyvolává menší agresivitu než pití alkoholu a je zcela jasné, že automaticky nevede k užívání tvrdých drog… Po zhodnocení všech dostupných informací … docházíme k závěru, že rizika užívání konopí jako taková nemůžeme považovat za ‚nepřijatelná‘“.30

[1] Na začátku jednadvacátého století podobnou – nebo ještě méně represivní – politiku přijaly další evropské státy: Švýcarsko, Belgie a Velká Británie; podobná politika je pravidlem v některých německých a rakouských spolkových zemích, kde specializované obchody beztrestně prodávají marihuanu jako „náplň pro aromatickou terapii“ apod.; naprostou legalizaci marihuany a jejího pěstování a obchodu v malých množstvích prosazuje od září 2002 kanadský senát (pozn. red.).
[2] Vláda zvolená v květnu 2002 ve volební kampani hrozila snížením počtu coffee shopů; prozatím (září 2002) však k tomuto kroku nepodnikla žádná opatření (pozn. red.).
[3] je třeba podotknout, že toto srovnání je v mnoha ohledech poněkud zavádějící, a to v neprospěch Nizozemí, jehož výsledky zkresluje – „zhoršuje“ vždy tam, kde srovnává výsledek celoamerického průzkumu s průzkumem v  holandském největším městě, kde jsou hodnoty oproti průměrným hodnotám z celého Nizozemí zhruba jedenapůlkrát vyšší; podobně je tomu při srovnání Prahy s celou Českou republikou, Vídně s celým Rakouskem a nepochybně též New Yorku s celými USA (pozn. red.)

(z Volvox se  svolením autora a překladatele = JB)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *