Sobota, 28. února 2015

Jak léčí konopí… příběh

Jmenuji se Martina, je mi 47 let a jsem tvor poměrně dost živý. Celé dětství a rané mládí jsem strávila visíc na nějakém cvičebním nářadí, případně hopsajíc na trampolíně. Tenkrát mě nenapadlo, že by mohlo být vše jinak.

chlap_titulka

Když se blížil 28. rok mého života, začala jsem mít silné bolesti velkých kloubů a rukou.
Došlo to tak daleko, že jsem nedokázala spát vleže. Usínala jsem vsedě či pololežící, celá obložena polštáři. Po úmorném obíhání lékařů různých specializací jsem se dostala do revmatologického ústavu v Praze Na Slupi. Tady poprvé padla diagnóza revmatoidní artritida seronegativní.
Lékaři mi předepsali Sulfasalazine (později Plaquenil, nyní Methotrexate). Všechny tyto léky jsou původně na onemocnění zcela jiná, na revmatoidní artritidu konkrétní lék neexistuje a z pohledu lékařů je to nemoc nevyléčitelná. Něčemu takovému jsem se svým naturelem odmítla věřit. Začala jsem vyhledávat léčitele, bylinkáře, literaturu zaměřenou na pozitivní myšlení. Již nikdy od začátku onemocnění jsem se nevrátila do počáteční akutní fáze s velkými bolestmi. Léky jsem užívala, ale vždy v menším dávkování, než mi bylo předepsáno.

V průběhu let s revmatoidní artritidou se mi přidaly ještě migrény, které vygradovaly až do záchvatů 2–3krát týdně. Užívala jsem různé léky na denní bázi, antidepresiva a při záchvatu triptany. Výsledky nebyly uspokojivé, takže jsme zůstali u užívání triptanů při záchvatu a Prothiadenu každý večer.

Pořád jsem věřila, že najdu cestu, jak se úspěšně léčit, a dál hledala, protože jsem nechtěla užívat léky s tolika šílenými vedlejšími účinky. U revmatoidní artritidy jsem se postupně dostala až na homeopatickou dávku léků, leč u migrén se mi tolik nedařilo. Život v Praze, kde bydlím, je hodně stresový a migréna se mi rozjížděla stále častěji.

Zhruba před dvěma roky jsem se seznámila s lidmi, kteří umí vyrábět mast, výtažky, mýdla a různé jiné úžasné věci z konopí. A tady byl začátek mého nového života. V té době jsem věřila propagandě a myslela jsem si, že marihuana je nebezpečná droga, a měla jsem z ní respekt. Se závislostí mám své zkušenosti, jsem šest let exkuřák a típnout poslední cigaretu nebylo vůbec lehké. Ale moje obavy se postupně rozpouštěly, a tak mě vše zaujalo, že jsem si vypěstovala své první rostliny, radovala jsem se z každého lístečku a doufala, že rozeznám včas samce od samic. Hltala jsem informace o konopí, ať už od přátel konopí nebo z internetu. Povedlo se a rostlinky jsem zdárně vypěstovala. Z žádného léku z lékárny jsem ještě nikdy takovou radost neměla.

Vyrobila jsem si mastičku a tou mazala své bolavé klouby. Konopí jsem začala užívat ve formě nadrceného prášku v tučném jogurtu. Pro tuto formu užívání je nejvhodnější konopí nasušené a rok staré, které již přirozeně dekarboxylovalo.
Pokud je potřeba rychleji, poradí SněHulka.
Připravené konopí nadrtím v hmoždíři a smíchám s tučným jogurtem, někdy přidávám loupaná konopná semínka, která obsahují nenasycené mastné kyseliny omega 3 a 6. Denní dávka konopí je zhruba 1 gram večer před spaním. Ráno se budím krásně odpočinutá. Konopnou mast používám pravidelně na klouby a záda. Zkoušela jsem i tu z lékárny, ale bohužel jsem žádný výsledek nezaznamenala.

Kvalita mého života se od té doby velmi zlepšuje. Četnost záchvatů migrény se snižuje, tedy spotřebuji o hodně méně léků (triptanů), a klouby mi prakticky neotékají. Při mých pravidelných čtvrtletních kontrolách na revmatologii se jevím zdravá. Za průvodní bonus považuji kvalitní spánek, v noci jsem se přestala budit a ráno jsem plná energie. Navíc se cítím klidnější a spokojenější. Díky tomu všemu se stále ptám, co je tedy vlastně tak strašného a nebezpečného na marihuaně, když se stát rozhodl mě před ní chránit zákazem pěstování a užívání. Vždyť tato léčba je od roku 1993 první, která u mě zabírá.
A proto, že chci být zdravá, stávám se zločincem dle platných zákonů této země.

Když se začalo mluvit o legalizaci léčby konopím, vzbudilo to u mě euforii a já věřila, že věci směřují konečně správným směrem. Podepsala jsem petici za legalizaci léčby a těšila se na dny příští. Ale ouha, vše se začalo vyvíjet nějakým velmi podivným směrem. Zjistila jsem, že navrhovaný zákon mi vůbec nepomůže, naopak možná ublíží. Nejenže jsem zřejmě příliš zdravá na to, aby mi bylo konopí předepsáno, ale také nedisponuji financemi v takové míře, abych si léčbu zaplatila. Navíc bych vůbec neměla představu, co jím za kytku a v jakém prostředí vyrostla. Zvykla jsem si mít svoji kytku „pod dohledem“. Líbí se mi o ni pečovat a radovat se, když se jí daří. Jsem spokojená, že vím, co jím. Vždyť v dnešní době, kdy vyplouvá na povrch, co vlastně jíme v koupených potravinách, se nám stále hůře důvěřuje něčemu koupenému.

Budu spokojená, když mi stát dovolí pěstovat si pro léčbu své kytky sama, a budu šťastná, pokud budou existovat centra, kde budu moci s odborníky (i když já už svého mám) své činění konzultovat. A to vše při minimálních výdajích pro stát.

bannerfans_KSK01a

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *