Jednou v pátek jsem vyrazil na nákupy na víkend. Protože jsem minule cestou
z města Coralajó minul na kraji města Lidl, rozhodl jsem, že zajdu tam a porovnám ho s těmi u nás.
První co je jinak, je otevírací doba což můžete vidět na fotce. V neděli je zavřeno.
Rozlohou asi jako u nás, (myslím tím, ty větší), uspořádání jako u nás.
Zboží možná větší sortiment, hodně z domácí produkce (Španělsko) a hlavně hodně velká zelenina a ovoce. Taky výběr vín přímo obrovský. Jedna věc mě zaujala, při příchodu ke kasám, několik regálů, kde bylo zboží ve slevě. Každé pečlivě označené červenou cenovkou, a to samé přímo v zelenině. V regálů s rajčaty byla jedna bedna a na každém rajčeti malá červená samolepka s nápisem -30%.(na první pohled ta rajčata nevypadala prošlá!).
Při svém štěstí mě samozřejmě neminul rozhovor. Chtěl jsem si koupit pečící papír, na koupenou pizzu, kterou jsem se chystal večer upéct. Jenže, když už jsem všechny regály projel podruhé, tak jsem se odhodlal zeptat asi 25leté slečny, která vybalovala zboží u cukrovinek. Protože nevím, jak se řekne pečící papír španělsky, zvolil taktiku angličtiny, kde to vím (bake paper). Pro jistotu jsem to doprovodil patřičným vysvětlením posunkovou řečí. Slečna na mě koukla (Měl jsem na sobě obvyklé Pirátské tričko v češtině) a povídá (slušnou moravštinou):
Slečna: „Vy jste z Česka?“
Já: „Jo jo, z Pardubic.“
Slečna: „Já su z Brna.“
Já: “ Co vy tady na Kanárech, na brigádě?“ (myslel jsem studentka)
Slečna: „Jsem tady už pět let, žiji tu se španělským přítelem.“
Já: „A líbí se vám tady?“
Slečna: „Jsem tu spokojená, jen mě tu chybí ta moravská zelená příroda.“
Já: „Jo, to mě tady velmi překvapilo, měl jsem trochu jinou představu o Kanárských ostrovech.“
Slečna: „To asi hodně lidí, ale oni zase turisti zase tak moc na Fuertventura nejezdí, a když tak dolů na jih nebo na sever. Tady u nás v Puerto del Rosario, moc cizinců nepotkáte.
Já: „To jsem si všiml, ale město se mi líbí.“
Slečna: „Jo, mě taky, hlavně dole kolem přístavu.“
Já: „Jo, přístav to je moje..“
Slečna: „Jste tu pracovně?“
Já: „Jo, jsem novinář a fotograf a píšu o konopných klubech.“
Slečna: „Jé, tam jsem nikdy nebyla.“ :-/
Já: „A hulíš trávu?“
Slečna: „Jen bong, a jen občas.“
Já: „Tak tě někdy vezmu do klubu, je to kousek od autobusového nádraží.
A klidně vezmi s sebou i přítele.“
Slečna: „Díky za pozvání, napíšu ti svůj telefon a pošli mi SMS, děláme tu na směny, takže mívám večer volno.“
Já: „Tak fajn příští týden, teď na víkend jedu do Las Playitas.
Slečna: „Na pláž co? Taky tam občas jezdíme, ale budu muset pracovat a ještě ti ukážu, kde najdeš to co hledáš.“
Já: „Díky a nashle.“
Slečna: „Já, díky, česky jsem minimálně půl roku nemluvila.“
Tak mám známou v Lídlu, třeba mě schová nějaké podpultové zboží, až to budu potřebovat… 😀