Sobota, 27. Prosinec 2014

Mýtus o marihuaně (2.)

 Marihuana nemá žádné léčivé účinky (kapitola 2, Mýty a fakta o marihuaně, 2002)

jindrabayer01

 

Marihuana nemá žádné léčivé účinky. Existují jiné, účinnější léky, například ve Spojených státech prodávaný Marinol, synteticky upravené THC, hlavní účinná složka marihuany.

„Užitečnost užívání marihuany při chemoterapii nebyla prokázána. Vzhledem k vysokému počtu alternativních léků není třeba provádět žádné další výzkumy.“

„Kouření trávy není žádný lék … Otázka využití marihuany jako léčiva je pečlivě zaranžovanou kampaní … vedenou stárnoucími hippies, právníky a uživateli marihuany, kteří si krutě utahují z nemocných a umírajících.“

„Vzhledem ke známým účinkům marihuany na krátkodobou paměť je možné, že by zvýšila … pravděpodobnost, že by pacienti zapomínali pravidelně užívat další důležité léky.“

„Pro-drogová lobby … v rámci strategie vedoucí k legalizaci marihuany zneužívá pacienty trpící chronickými onemocněními.“

„Horší signál bychom mladým lidem nemohli vyslat… začneme říkat, že marihuana je lék, zrovna když se národ tak usilovně snaží naučit dospívající neužívat psychoaktivní drogy.“5

FAKTA
PROKÁZALO SE, ŽE MARIHUANA příznivě působí NA SNIŽOVÁNÍ NEVOLNOSTI DOPROVÁZEJÍCÍ CHEMOTERAPEUTICKOU LÉČBU RAKOVINY, u pacientů s AIDS povzbuzuje chuť k jídlu a u nemocných trpících zeleným zákalem snižuje nitrooční tlak. Existují také pádné důkazy o tom, že u pacientů s neurologickými poruchami tlumí svalové křeče. Pilulky se syntetickým THC se dají koupit na předpis. Ve srovnání s kouřením marihuany ale na řadu pacientů působí jinak, čisté THC navíc může vyvolat nepříjemné vedlejší psychoaktivní účinky. I přes nezákonnost marihuany ji v současné době jako lék užívá řada lidí, a tím riskují případné zatčení a uvěznění.

2) Marihuana jako lék

Moderní vědecká literatura věnuje terapeutickému užívání marihuany velkou pozornost. Vědci prováděli řízené studie, při kterých účastníkům podávali marihuanu ke kouření nebo ve formě přípravků z delta-9-THC (hlavní účinné složky marihuany). Prokázalo se, že marihuana snižuje pocity nevolnosti a nucení k zvracení,6 zvyšuje chuť k jídlu a následně i hmotnost pacientů7 a snižuje nitrooční tlak u pacientů postižených zeleným zákalem.8 Rovněž se prokázalo, že THC či kouř z marihuany snižuje svalové křeče při úrazech páteře9 a roztroušené skleróze10 a u pacientů s roztroušenou sklerózou zmírňuje třes.11 Další způsoby terapeutického užívání marihuany zatím nebyly podrobně prozkoumány. Pacienti a lékaři ale také uvádějí, že marihuana ulevuje od migrény, depresí, záchvatů a chronické bolesti.12 Většinu terapeutických účinků marihuany pravděpodobně vyvolává delta-9-THC a další složka konopí – kanabidiol – zřejmě působí proti křečím.13 Význam dalších kanabinoidů pro lékařské použití je ještě třeba prokázat.

Ve Spojených státech je užívání marihuany k lékařským účelům nezákonné vzhledem k tomu, že ji federální zákony řadí do seznamu 1 (kategorie drog považovaných za nebezpečné, vysoce návykové, bez jakýchkoli léčivých účinků).14 I přesto ale od sedmdesátých let schválilo užívání marihuany jako léku zákonodárství třiceti pěti států Spojených států amerických.15 Po hlasování se v roce 1996 v Kalifornii a Arizoně zrušily trestní postihy za držení marihuany pro lékařské účely.16 Federální zákony ale státům neumožňují zlegalizovat dodávky marihuany. Osm lidí dostává marihuanu na základě federálního programu „Soucitného umožnění užívání“, do něhož se ale noví pacienti nepřijímají od roku 1992, kdy došlo k velkému nárůstu počtu žádostí o přijetí – většinou ze strany pacientů s AIDS.17 Tisíce Američanů protizákonně užívají marihuanu jako lék a vystavují se nebezpečí zatčení a stíhání.18 Její nelegálnost nepochybně odrazuje i řadu dalších, kterým by užívání marihuany mohlo být ku prospěchu.

Syntetické THC (Marinol) je klasifikováno jako lék spadající do seznamu 2[1] (nebezpečné drogy s omezeným lékařským využitím), a proto jej od roku 1986 mohou lékaři předepisovat za přísně regulovaných podmínek. Oficiálně je Marinol schválen jako lék proti nevolnosti a látka povzbuzující chuť k jídlu, lékaři jej ale mohou předepisovat a předepisují i z jiných důvodů, například k léčbě depresí či svalových křečí.

Některým pacientům se osvědčilo rozpouštět tento perorální přípravek v sezamovém oleji, mnohým se ale lépe osvědčilo marihuanu kouřit. Je to často jediný způsob aplikace THC u lidí trpících nevolností a nutkáním ke zvracení, kteří nejsou schopní polknout a udržet v žaludku prášek. U pacientů trpících bolestmi žaludku má kouření marihuany navíc výhodu v tom, že se účinky THC dostaví rychle a na rozdíl od perorálního užívání, kdy se účinky THC objeví nejdříve po hodině, se jim uleví dříve.19

Při kouření marihuany se THC dostane do krve rychleji než po polknutí prášku a navíc se při něm uvolní většina inhalovaného THC. Při užívání Marinolu se THC nejdříve musí dostat z žaludku do tenkého střeva a teprve potom se vstřebá do krve. Po vstřebání přechází orálně užívané THC přímo do jater, kde se z velké části biologickou cestou přemění na jiné chemické sloučeniny. Následkem jaterní přeměny se až devadesát procent THC nedostane na ta místa v těle, kde by mohlo účinně působit.20 Dvě hodiny po požití deseti až patnácti miligramů Marinolu se THC neobjevilo v krvi osmdesáti čtyř procent účastníků nedávno provedené studie. V krvi padesáti sedmi procent účastníků se přítomnost THC nezjistila ani po šesti hodinách.21 Při kouření se naproti tomu účinná hladina v krvi vytvoří již během několika minut po vykouření dvou až pěti miligramů THC.22

Při perorálním požití THC se účinky u různých lidí značně liší – a liší se i u stejné osoby při různých příležitostech.23 Účinky navíc nastoupí nejdříve po hodině, a tak mají pacienti užívající Marinol problémy přesně odhadnout, kolik léku mají užít. Při perorálním užívání trvají účinky THC až šest hodin, při kouření odezní za jednu až dvě hodiny.24 Kouření marihuany je jinými slovy v porovnání s perorálním užitím flexibilnějším způsobem aplikace, a pacienti mohou dávku přizpůsobit síle nástupu a ústupu příznaků.25 U lidí, kterým je nevolno či zvracejí následkem onemocnění AIDS nebo chemoterapeutické léčby rakoviny, poskytuje kouření marihuany rychlejší úlevu i při nižších dávkách THC.

Dalším problémem perorálního užívání THC je, že při něm někdy dochází k intenzivnějším vedlejším psychoaktivním účinkům než při kouření. Při jaterní přeměně THC se vytváří i 11-hydroxy-THC, látka se stejnými či vyššími psychoaktivními účinky, jako má THC.26 Určité množství 11-hydroxy-THC se vytváří i při kouření marihuany, jeho koncentrace ale málokdy dosáhnou psychoaktivních hodnot.27 Po požití na pacienty působí psychoaktivní účinky THC i 11-hydroxy-THC,28 čímž se zvyšuje pravděpodobnost výskytu nepříznivých psychologických reakcí (viz kapitolu 10). Rovněž existuje několik důkazů o tom, že psychoaktivní vlastnosti marihuany ovlivňuje i další kanabinoid obsažený v marihuaně – kanabidiol.29 Při pokusech na starších pacientech vysoké dávky perorálního THC potřebné k utišení nevolnosti a zvracení vyvolaly prudké psychoaktivní účinky, čímž se snížila jeho možnost využití jako léku.30

Vzhledem k těmto problémům nijak nepřekvapuje, že lékaři Marinol předepisují jen zřídka. V jedné studii byli požádáni onkologové (specialisté na léčbu rakoviny), aby zhodnotili účinnost dostupných léků pro léčbu nevolnosti a zvracení v souvislosti s chemoterapeutickou léčbou rakoviny. THC (v přírodní i syntetické podobě) se umístilo na devátém místě, přičemž představovalo pouze dvě procenta předepsaných léků proti zvracení.3l V další studii uvedlo předepisování Marinolu čtyřicet devět procent onkologů, jen pět procent jej ale předepsalo více než desetkrát.32 Při průzkumu z roku 1990 měli onkologové za úkol srovnat účinnost Marinolu a kouřené marihuany. Pouze dvacet osm procent z nich bylo s oběma drogami obeznámeno natolik, aby tuto otázku dokázali zodpovědět. Jen třináct procent z nich mělo za to, že Marinol je lepší, čtyřicet tři procenta se domnívala, že obě formy působí stejně a čtyřicet čtyři procent onkologů se vyslovilo pro to, že marihuanu je lepší kouřit. Čtyři sta třicet dva onkologů (čtyřicet čtyři procent těch, kteří odevzdali vyplněné formuláře) konstatovalo, že marihuanu doporučili kouřit nejméně jednomu ze svých pacientů trpících rakovinou.33 V průzkumu z roku 1994 uvedlo dvanáct procent onkologů, že doporučovali kouřit marihuanu, a třicet procent prohlásilo, že by ji případně předepisovali, pokud by byla legální.34 Kouření představuje jeden z velmi neobvyklých způsobů podávání léku. Kouřit by se jich sice dala celá řada, není k tomu ale důvod, jelikož se dostatečné koncentrace dané látky v krvi vytvoří i po požití perorálních přípravků. U THC to ale neplatí. V porovnání s perorálním užíváním je lepší marihuanu inhalovat. Účinnost při inhalaci je srovnatelná s nitrožilní aplikací, je ale mnohem praktičtější.35

Kromě nezákonnosti kouření marihuany je hlavním nedostatkem tohoto způsobu aplikace skutečnost, že v plicích zanechává dráždivé látky. Po delším silném užívání může způsobit plicní problémy (viz kapitolu 15). Při krátkodobém užívání je ale nebezpečí poškození plic nízké. U smrtelně nemocných pacientů jsou ale možná rizika plynoucí z kouření marihuany zanedbatelná. Prokázala se i účinnost jiných způsobů podávání THC, například ve formě čípků36 či aerosolových sprejů.37 Tyto formy podávání THC je ale třeba ještě prostudovat.[2] Na základě aktuálně dostupných alternativ je kouření marihuany nejefektivnější a nejúčinnější formou podávání THC, zároveň je potenciálně nejlacinější. Pacient užívající denně dvacet miligramů Marinolu utratí měsíčně za léky šest set dolarů. Po odečtení „daně černého trhu“ by se mohly pacientům rostlinné přípravky dodávat za zlomek ceny Marinolu.

V sedmdesátých letech financovala federální vláda výzkum terapeutických účinků marihuany38 a poskytla kvalifikovaným výzkumníkům zásoby konopí.39 Zahájila i program „Soucitného umožnění užívání“, v jehož rámci mohli jednotliví pacienti dostávat marihuanu pěstovanou na vládní marihuanové farmě ve státě Mississippi.40 Ve zprávě Národního institutu pro zneužívání drog Marihuana a zdraví (Marijuana and Health) publikované v roce 1976 se doporučuje, aby se možnosti lékařského využití marihuany důkladně probádaly.41 Další dvě zprávy Národního institutu pro zneužívání drog vydané v letech 1977 a 1980 toto stanovisko potvrdily.42

Zvolení Ronalda Reagana prezidentem v roce 198043 znamenalo konec federální podpory využití marihuany k lékařským účelům. Rozpoutala se nová válka proti marihuaně. V roce 1982 vydal Národní institut pro zneužívání drog (NIDA) zprávu s názvem Marihuana a zdraví, v níž odvolal své dřívější stanovisko. Zpráva varovala před tím, že „negativní zdravotní účinky“ snižují terapeutický potenciál marihuany, a poukazovala na to, že by se místo ní měly užívat „syntetické obdoby derivátů marihuany“.44

Odpor k užívání marihuany k lékařským účelům pokračoval i za Bushovy vlády. John Lawn, vedoucí Federální agentury pro boj s narkotiky (Drug Enforcement Adminis­tration – DEA), v roce 1989 zamítl petici Národní organizace pro reformu zákonů upravujících užívání marihuany (National Organi­zation for the Reform of Marijuana Laws – NORML)ohledně přeřazení marihuany do seznamu 2.45 Tato změna by lékařům umožnila předepisovat marihuanu za přísných podmínek, které se nyní používají při předepisování amfetaminu, morfinu a kokainu. Lawn petici zamítl i přesto, že reklasifikaci doporučil i vlastní právník Federální agentury pro boj s narkotiky Francis L. Young. Po prostudování materiálů konstatoval, že již byl předložen dostatek důkazů o lékařském využití marihuany a že se ukázalo, že marihuana je „jednou z nejbezpečnějších terapeuticky aktivních látek, které jsou lidstvu známy“.46 Americký Odvolací soud později potvrdil, že administrátor Federální agentury pro boj s narkotiky měl právo rozhodnutí soudce Younga nerespektovat.47 Marihuana je dodnes klasifikována jako látka spadající do seznamu 1, kategorie drog považovaných za nebezpečné, vysoce návykové, bez jakéhokoli lékařského využití.48 V roce 1992 Bushova administrativa ukončila program „Soucitného umožnění užívání“49 a Clintonova administrativa se po jistém váhání rozhodla, že jej neobnoví.50 Federální agentura pro boj s narkotiky je nadále proti jakýmkoli legislativním úpravám, které by zpřístupnily užívání marihuany k léčení,51 dokonce se staví proti dalším výzkumům v této oblasti.52 Přes deset let už neproběhla žádná vládou financovaná studie využití marihuany k lékařským účelům. Dr. Donald Abrams, kalifornský výzkumník nemoci AIDS, navrhoval, aby se porovnala účinnost kouření marihuany a užívání Marinolu při léčbě celkového chřadnutí v souvislosti s AIDS, Národní institut pro zneužívání drog mu ale odmítl dodat marihuanu – i přesto, že studii předběžně schválil Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).53

V roce 1996 se Clintonova administrativa v Arizoně a Kalifornii postavila proti voličským snahám o legalizaci marihuany pro lékařské účely.54 Po utichnutí obou iniciativ federální úředníci pohrozili, že budou lékaře trestně stíhat nebo jim začnou odebírat licence k předepisování regulovaných látek – jen za to, že svým pacientům doporučí kouřit marihuanu.55

Proti legalizaci užívání marihuany k lékařským účelům se vyslovila řada protidrogových organizací zastávajících názor, že jakákoli změna zákona by dospívajícím předala „špatný signál“ o nebezpečích plynoucích z užívání marihuany.56 Stanovisko k marihuaně nezaujala ani většina oficiálních všeobecných lékařských společností.57 Proti přísně prohibicionistickému přístupu federální vlády se ale postavila Americká zdravotnická asociace (Ameri­can Public Health Association), 58 Americká vědecká federace (Federation of American Sci­entists), 59 Lékařská asociace pro léčbu AIDS (Physicians Association for AIDS Care), Americká nadace pro pomoc postiženým lymfomem (Lymphoma Foundation of America),60 bývalá ministryně zdravotnictví (U.S. Surgeon General) Joycelyn Eldersová61 i Národní asociace žalobců62 a obhájců.63 Za povolení užívání marihuany jako léku64 se postavil i Lékařský žurnál Nové Anglie (New England Journal of Medicine) a Žurnál Americké lékařské asociace (Journal of the American Medical Association – JAMA) otiskl vyžádaný redakční článek se stejným poselstvím.65 Redakční rady mnoha novinových titulů Clintonovu administrativu naléhavě žádaly, aby zmírnila současné restrikce.66 Tento názor podle současných průzkumů veřejného mínění podporuje většina Američanů.67

Navzdory stávajícím legislativním úpravám užívají marihuanu k lékařským účelům lidé z celých Spojených států. Někteří tak činí s vědomím a souhlasem svých lékařů.68 Jelikož tento postup není zákonný, většina pacientů marihuanu užívá k léčení bez lékařského dohledu.69 Protizákonnost marihuany znamená, že si pacienti nemohou být jistí tím, že dostanou standardní plodinu bez plísňových spor – ty představují zásadní problém pro pacienty s AIDS s oslabeným imunitním systémem (viz kapitola 14). V některých městech se vytvořily „kluby lidí kupujících konopí“, aby se pacientům mohly dodávat nekontaminované výrobky.70 Ve většině států se ale pacienti musejí spoléhat na černý trh, kde se prodává marihuana, jejíž čistota ani účinnost není známa. Přeřazením marihuany do seznamu 2 a vytvořením legálního distribučního systému by se zaručilo, že pacienti budou mít přístup k čisté, standardizované marihuaně.

Ke schválení nového léku vyžaduje Úřad pro kontrolu potravin a léčiv „přesvědčivý důkaz“ o účinnosti vycházející z „adekvátních a dobře řízených klinických výzkumů“ a důkaz o omezené toxicitě léku při podávání v dávkách určených k terapeutickém využití.71 Marihuana tyto požadavky splňuje. Po pětadvaceti letech výzkumu došel farmakolog Roger Pertwee k závěru, že „není nijak dokázáno, že psychotropní kanabinoidy (či konopí) jsou nějak zvláště nebezpečné nebo že jsou jejich nežádoucí účinky silnější či méně přijatelné než nežádoucí účinky řady jiných v současnosti klinicky využívaných léků“.72

Dřívější schválení perorálního užívání THC Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv jasně dokazuje jeho účinnost při léčbě nevolnosti, zvracení a chřadnutí pacientů trpících onemocněním AIDS. Několik málo studií, které se přímo zaměřily na srovnání těchto dvou forem léčby pomocí THC, ukázalo, že kouření marihuany je účinnější než perorální užívání.73 V každém případě ale nejde o to, jestli je marihuana lepší než stávající léky. Řada zdravotních problémů se dá léčit mnoha druhy léků a každému může prospívat něco jiného. Lékaři budou moci jednotlivým pacientům poskytnout nejlepší možnou péči, budou-li mít k dispozici maximální počet účinných léků.

V cestě schválení marihuany jako legálního léku ale nestála lékařská věda, nýbrž politika. V roce 1982 napsal člen Kongresu Newt Gingrich dopis Žurnálu Americké lékařské asociace, ve kterém uvedl, že „zastaralá federální prohibice“ lékařského využití marihuany „narušuje záměry státního práva a připravuje tisíce pacientů trpících rakovinou a zeleným zákalem o lékařskou péči, kterou jim slíbily jejich státní zákonodárné orgány“. Podle Gingriche „faktickému a vyváženému zhodnocení lékařského využití marihuany“ zabránila „hysterie … ohledně společenského zneužívání marihuany“ a „byrokratické vměšování“ ze strany federální vlády.74 Tento postřeh je aktuální i po patnácti letech.

[1] V roce 1999 ji FDA (Food and Drugs Administration – Úřad pro kontrolu potravin a léků) přeřadil do skupiny III – tedy mezi drogy vázané na lékařský předpis (nikoliv tedy volně prodejné), ale bez významnějších preskripčních omezení (pozn. red.).

[2] Britská firma GW Pharmaceuticals v současné době (září 2002) dokončuje klinické zkoušky aerosolového spreje s koncentrovaným THC, jenž se aplikuje pod jazyk. Poslední fáze klinického ověřování se účastní 2000 nemocných dobrovolníků v chemoterapeutické léčbě, trpících Parkinsonovou nemocí, roztroušenou sklerózou nebo zeleným zákalem. Firma oznámila, že hodlá začít s tovární výrobou tohoto léčebného přípravku během roku 2003 (pozn. red.).

(z Volvox se  svolením autora a překladatele = JB)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *