MÝTUS 7: MARIHUANA ZABÍJÍ MOZKOVÉ BUŇKY.

Marihuana po delším užívání mění strukturu a funkci mozku, vyvolává ztrátu paměti, snížení kognitivních (poznávacích) schopností, způsobuje degeneraci osobnosti a snižuje produktivitu.

„Poté, co se stěny mozkových tkání kompletně nasytí THC, odumřou. Nahradit se nedají.“

„Pravidelné užívání marihuany u mladých dospělých vyvolává cerebrální atrofii.“

„Chronické užívání marihuany může poškodit mozek a způsobit v mozku změny jako při stárnutí.“

 „U opic, primátů blízkých člověku, vyvolává psychoaktivní složka marihuany delta-9-THC trvalé změny funkce a struktury mozku.“

 FAKTA

ANI v JEDNOM z lékařských testů, které se používají ke zjištění poškození mozku, SE NEPOTVRDILO, ŽE BY MARIHUANA I PŘI DLOUHODOBÉM SILNÉM UŽÍVÁNÍ PŮSOBILA ÚJMY. Jedna z prvních studií konstatovala mozkové poškození u makaků rhesus, kteří byli šest měsíců vystavováni vysokým koncentracím marihuanového kouře. Nedávno proběhla další – pečlivěji prováděná – studie, v níž výzkumníci nepotvrdili výskyt mozkových abnormalit u opic, které byly po dobu jednoho roku každý den donuceny inhalovat dávku odpovídající čtyřem až pěti marihuanovým cigaretám. Tvrzení, že marihuana zabíjí mozkové buňky, vychází ze spekulativní zprávy publikované před pětadvaceti lety, která se ale nikdy v žádné vědecké práci nepotvrdila.

 7) Marihuana a mozek

Na začátku sedmdesátých let dvacátého století se začalo pátrat po mozkových poškozeních plynoucích z užívání marihuany. Důvodem bylo, že uživatelé marihuany bývali charakterizováni jako líní, nudní, apatičtí, neproduktivní, iracionální, odtržení od reality a intelektuálně slabší, což pro oponenty marihuany představovalo zjevné důkazy o mozkovém poškození. Bez výhrad či dalšího přezkoumání přijali starší zprávu britských lékařů, kteří prohlašovali, že u deseti uživatelů marihuany došlo k nevratnému mozkovému poškození – jenže všichni z nich byli léčeni kvůli psychiatrickým chorobám, neurologickým symptomům nebo problémům s drogami. Dr. A.M.G. Campbell se svým kolektivem využil pneumoencefalografické metody zobrazování mozku a přes páteř pacientům vpravil do mozku vzduch. Konstatoval, že pozoroval abnormality odpovídající příznakům mozkové atrofie – tedy ubývání mozkové tkáně. Psychiatři a odborníci na nervový systém Campbellovu metodu i její závěry podrobili kritice a během několika let se od této metody zobrazování mozku upustilo z důvodu nespolehlivosti; také byla nebezpečná pro vyšetřovaného.

Modernějšími technologiemi zobrazování mozku – například vyšetřením pomocí počítačové tomografie – vědci mozkové poškození neprokázali ani u uživatelů marihuany, kteří kouřili průměrně devět marihuanových cigaret denně.

Průběh mozkových impulsů u chronických uživatelů marihuany a lidí, kteří ji neužívají, nelze vizuálně rozlišit. Záznamy těchto impulsů se získávají pomocí standardních elektroencefalografických vyšetření (EEG). Jedna skupina vědců nicméně pomocí počítačových kvantitativních analýz objevila rozdíly v rozložení určitých frekvencí mozkových impulsů u silných kuřáků marihuany a u občasných uživatelů – závažnost těchto rozdílů ale není známa. Vědci také využili specializovanou elektroencefalografickou techniku k měření amplitudy konkrétního mozkového impulsu (P300) v reakci na sluchový nebo vizuální podnět. V jedné studii se u chronických uživatelů marihuany objevily menší abnormality „evokovaného potenciálu“ (ERP). Pak ale proběhla ERP studie, která zkoumala tělesně i duševně zdravé a na rozdíl od výše citované zohledňovala při srovnávání výsledků i věk – a ta rozdíly v ERP reakcích chronických uživatelů marihuany a těch, kteří marihuanu neužívají, neprokázala.

Ke strukturálnímu mozkovému poškození došlo u laboratorních zvířat, kterým byla podána velká dávka THC, přesahující stonásobek lidské dávky psychoaktivní látky. Většina těchto studií pracovala s hlodavci. Proběhlo i několik studií primátů, které až donedávna prováděl psychiatr Robert Heath z Tulanské lékařské fakulty (Tulane School of Medicine). Na začátku sedmdesátých let voperoval do mozků makaků rhesus elektrody, jimiž získával hloubkové hodnoty EEG před a po inhalaci marihuanového kouře. Uvedl, že marihuana vyvolala výrazné změny.
I přes to, že se hodnoty EEG u opic během hodiny od podání drogy vrátily do normálu, vyslovil předpoklad, že by marihuana při dlouhodobém užívání způsobila strukturální mozkové poškození a permanentní abnormality mozkových impulsů.

Heath se tuto hypotézu pokusil ověřit na půlročním pokusu s třinácti makaky rhesus. Dvěma opicím bylo THC podáváno nitrožilně, devět opic dostávalo dávky marihuanového kouře (nízké, střední či vysoké) a dvě opice dostávaly dávky marihuanového kouře z neúčinné marihuany (bez THC). Kromě čtyř opic byly všem ostatním voperovány elektrody, aby bylo možné odečítat hloubkové hodnoty. Podle něj došlo u opic vystavených marihuaně nebo THC k abnormalitám mozkových impulsů, naznačujícím „nevratné změny mozkových funkcí“. Heath rovněž uvádí, že tyto změny přetrvaly ještě osm měsíců po užívání drog, i když je třeba dodat, že do té doby dvě opice s implantovanými elektrodami zahynuly a u tří opic elektrody přestaly fungovat. K účelům osmiměsíční analýzy byla k dispozici pouze jedna opice vystavená marihuanovému kouři.

Heath s kolegy pitval mozky tří opic. Jedna z nich dostávala injekce THC, jedna byla vystavena neúčinnému kouři (placebu) a jedna dostávala marihuanu. Pro srovnání byly vyšetřeny i mozky dvou opic, které se experimentu neúčastnily. Výzkumníci na základě zkoumání těchto pěti mozků oznámili, že v septální oblasti mozku došlo následkem užívání marihuany ke strukturálnímu poškození buněk. Heath později těchto pět mozků znovu přezkoumal spolu s mozkem jedné ze šesti opic, které podstoupily druhý experiment, při němž byly vystaveny marihuanovému kouři. Po druhém experimentu, v němž se zkoumaly pouze čtyři mozky z celkového počtu devatenácti pokusných opic z obou studií, oznámil poškození mozkového hippocampu, který je u lidí spojován s intelektuálními funkcemi. Řada lidí Heathovy poznatky oslavovala jako definitivní potvrzení toho, že marihuana poškozuje mozek, ještě dříve, než byly výsledky publikovány.

Heathova studie se potýkala s řadou problémů včetně medicínských komplikací spojených s voperovanými elektrodami, potížemi s podáváním marihuanového kouře a nedokonalým měřením dávek marihuany. Další studie mozků primátů neproběhly řadu let. Heathovy nálezy zcela vyvrátila nedávno provedená studie makaků rhesus v arkansaském Národním středisku pro toxikologický výzkum (National Center for Toxicological Research).

V arkansaské studii se šestnácti makakům rhesus po dobu jednoho roku každý den podávala marihuana obličejovou maskou v dávce odpovídající čtyřem až pěti marihuanovým cigaretám. Sedm měsíců po celoročním podávání marihuany vědci opice usmrtili a mikroskopicky prozkoumali jejich mozky. Šestnáct opic, kterým byly podávány vysoké dávky, se srovnávalo se šestnácti opicemi, které dostávaly nižší dávky, a dále se šestnácti opicemi, jež inhalovaly placebo kouř, a šestnácti opicemi, které kouř neinhalovaly vůbec. Vědci neobjevili ani jeden s marihuanou spojený rozdíl v neurochemických koncentracích, konfiguraci receptorových míst, hippocampální architektuře, velikosti buněk, počtu buněk či synaptické struktuře. Studie tedy neprokázala jakékoli mozkové abnormality spojené s užíváním marihuany.

Tvrzení o mozkovém poškození vyvolaném užíváním marihuany není současnými vědeckými poznatky podloženo. Přesto se ale stále uvádí. Televizní reklama Partnerství pro Ameriku bez drog (Partnership for a Drug-Free America­) se zjevně inspirovala Campbellovým dávno vyvráceným tvrzením o cerebrální (mozkové) atrofii a upozorňuje diváky, že marihuana „zrychluje proces stárnutí“. Zpravodaj Národního institutu pro (otázky) zneužívání drog (NIDA) uvádí, že „(institutem) podporované pokusy na zvířatech prokazují, že psychoaktivní složka marihuany skutečně poškozuje strukturu hippocampu, oblasti, která je důležitá pro učení a paměť“. Vládní zprávy a brožurky a letáčky pro výchovu v oblasti drog stále varují před tím, že „marihuana zabíjí mozkové buňky“.

O všech údajných projevech mozkového poškození – ztrátě paměti, apatii, degeneraci osobnosti, atd. – se stále diskutuje a provádějí se odpovídající výzkumy. V kapitole 8 uvádíme přehled výzkumů o motivaci a produktivitě. V kapitole 9 se věnujeme údajnému vlivu marihuany na paměť a poznávací schopnosti, a v kapitole 10 zkoumáme tvrzení, že marihuana způsobuje duševní choroby a psychické újmy.

(z Volvox se  svolením autora a překladatele = JB)