Čtvrtek, 29. ledna 2015

Mýtus o marihuaně (5.)

MÝTUS 5: TRESTNÉ ČINY SPOJENÉ S MARIHUANOU NEJSOU TRESTÁNY dostatečně PŘÍSNĚ
(kapitola 5, Mýty a fakta o marihuaně, 2002)

(překlad a editor Jindřich Bayer – pro Konoptikum se svolením autora) 

hanf-haus

MÝTUS 5: TRESTNÉ ČINY SPOJENÉ S MARIHUANOU NEJSOU TRESTÁNY dostatečně PŘÍSNĚ.

Jen málo z těch, kteří přestoupí zákon, je zatčeno, a do vězení se dostane ještě méně z nich. Tento shovívavý přístup je příčinou neustálého užívání a dostupnosti marihuany.

  „Prosazování zákona ve spojitosti s marihuanou je příliš laxní. …Pachatelé těchto činů musejí být vystaveni většímu tlaku, plynoucímu z nebezpečí zatčení a uvěznění.“1

„Náš laxní přístup dovolil zločincům beztrestně užívat a překupovat marihuanu.“2

„Pokud někdo naši mládež znesvěcuje marihuanou, musí čelit značným následkům. Teď momentálně to neděláme moc dobře.“3

„Marihuana je hlavním důvodem, proč se naše země dostala do problémů (s drogami). … Držení necelé unce[1] marihuany … se často klasifikuje jako mírný přestupek … to je podle mě příliš shovívavé.“4

„Je načase vypořádat se s těmi, kteří marihuanu prodávají našim nejzranitelnějším spoluobčanům – dětem … Zkrátka, musíme být k dealerům marihuany stejně tvrdí jako k dealerům heroinu a kokainu.“5

FAKTA

V OBDOBÍ MEZI LETY 1991 A 1995 SE VE SPOJENÝCH STÁTECH AMERICKÝCH ZDVOJNÁSOBIL POČET ZATČENÍ V SOUVISLOSTI S MARIHUANOU. V roce 1995 bylo za trestné činy související s marihuanou zatčeno více než půl miliónu lidí. Osmdesát šest procent z nich bylo zatčeno za pouhé držení marihuany. Za trestné činy související s marihuanou jsou v současnosti ve vězení desetitisíce lidí. Ještě více lidí bylo odsouzeno k podmíněným trestům, pokutám a občanským postihům, včetně zabavení majetku, odebrání řidičského průkazu a přerušení pracovního poměru. I přes tyto občanské a trestní postihy je marihuana stále snadno k dispozici a hojně se užívá.

5) Marihuana, zákony a tresty

Za vlády prezidenta Nixona došla Shaferova komise v roce 1972 k závěru, že zatčení v souvislosti s marihuanou je pro její uživatele nebezpečnější než samo užívání. Doporučila změnit státní a federální zákony a vypustit z nich trestní postihy za „držení marihuany pro osobní potřebu“ a „příležitostnou distribuci malých množství marihuany bez úplaty nebo za malou úplatu bez zisku“.6 V roce 1982 dospěla k přesvědčení o neadekvátnosti a škodlivosti trestněprávního postoje i zpráva o marihuaně zpracovaná Národní akademií věd(National Academy of Science), která doporučuje dekriminalizaci držení marihuany. Zákonodárci v ní zároveň vážně zvažují vytvoření systému regulovaného prodeje a distribuce.7

Od doby vydání zprávy Shaferovy komise v roce 1972 bylo ve Spojených státech za trestné činy související s marihuanou zatčeno deset miliónů lidí. Federální strážci zákona – Federální agentura pro boj s narkotiky, Federální úřad pro vyšetřování (Federal Bureau of Investigation – FBI), Americká celní správa (U.S. Customs), Americká lesní správa (U.S. Forest Service) a Správa národních památníků a rezervací (National Park Service) – se zaměřují hlavně na pěstitele, distributory a obchodníky ve velkém.8 V roce 1994 například měly přibližně dvě třetiny lidí odsouzené federálními soudy za marihuanu v držení množství přesahující devadesát kilo marihuany.9

Ve Spojených státech ale tato zatčení na federální úrovni představují jen zlomek skutečného počtu – necelých pět procent. K nejvyššímu počtu zatčení dochází na státní a místní úrovni, a tam k většině došlo jen za prosté držení, nikoli pěstování, nezákonné obchodování či prodej. V roce 1995 zatkli státní a místní policisté v souvislosti s marihuanou rekordních 589 000 lidí. Více než osmdesát šest procent bylo zatčeno za držení marihuany (viz tabulku 5-1). Vzhledem k polehčujícím okolnostem přiznání viny je možné, že někteří z těch, kteří byli obviněni z držení, marihuanu mohli i prodávat. Většinu zatčených za držení marihuany představují uživatelé, kteří vlastnili malé množství marihuany pro vlastní potřebu.

Po celých Spojených státech došlo ke zvýšení počtu zatčených v souvislosti s marihuanou. Ve státě Georgia se v letech 1990 až 1995 počet zatčených za marihuanu zdvojnásobil z přibližně devíti tisíc na osmnáct tisíc případů. Počet zatčených mladistvých v souvislosti s marihuanou stoupl z celkových čtyř procent v roce 1990 na přibližně třináct procent v roce 1995.10 Ve státě Wisconsin bylo v roce 1996 za držení marihuany odsouzeno 12 408 lidí – což je ve srovnání s rokem 1992 téměř dvojnásobek.11 V roce 1994 vzrostl v městě New York počet zatčených za kouření marihuany na veřejnosti ze šesti tisíc v roce 1992 na více než čtrnáct tisíc.12

Mezi zatčenými v souvislosti s marihuanou jsou nadměrně zastoupeny etnické menšiny. Ačkoli černoši a hispánci ve Spojených státech představují jen asi dvacet procent uživatelů marihuany,13 v počtu odsouzených podle federálního práva byli v roce 1995 zastoupeni padesáti osmi procenty.14 Ve státě Illinois představovali černoši nebo hispánci padesát sedm procent uvězněných za trestný čin spojený s marihuanou.15 V Kalifornii obyvatelé černé pleti či hispánci16 představovali čtyřicet devět procent zatčených za trestné činy spojené s marihuanou. V roce 1995 bylo ve státě New York jednasedmdesát procent zatčených za tresty v souvislosti s marihuanou barevné pleti.17

TABULKA 5-1

POČET ZATČENÝCH ZA MARIHUANU VE SPOJENÝCH STÁTECH

NA STÁTNÍ I MÍSTNÍ ÚROVNI, 1970 – 1995

Celkový počet                         Procento zatčených zatčených za držení marihuany

1970    188 903                       *
1971    225 828                       *
1972    292 179                       *
1973    420 700                       *
1974    445 600                       *
1975    416 100                       *
1976    441 100                       *
1977    457 600                       86 %
1978    445 800                       86 %
1979    391 600                       87 %
1980    401 982                       84 %
1981    400 329                       86 %
1982    452 244                       85 %
1983    403 454                       83 %
1984    415 831                       82 %
1985    451 138                       81 %
19$6    361 779                       82 %
1987    378 709                       83 %
1988    391 612                       83 %
1989    398 977                       79 %
1990    327 860           .           80 %
1991    283 700                       79 %
1992    340 890                       79 %
1993    380 399                       82 %
1994    481 098                       84 %
1995    588 963                       86 %

* Údaje nejsou k dispozici

Zdroj: Uniform Crime Reports, 1970 – 1995 (Federální úřad vyšetřování – Federal Bureau of Investigation).

V jednotlivých státech Spojených států amerických se postihy za trestné činy v souvislosti s marihuanou liší. V deseti státech se držení malých množství marihuany (obvykle do jedné unce) trestá pokutou. V dalších státech může být pachatel uvězněn, většinou se ale ukládají podmíněné tresty či pokuty. Podle federálního zákona se držení jedné cigarety s marihuanou trestá pokutou ve výši jednoho až deseti tisíc amerických dolarů a nepodmíněným trestem odnětí svobody ve výši do jednoho roku – tedy stejně jako za držení malých množství heroinu, kokainu či cracku. Státní tresty za držení několika či více uncí marihuany se pohybují od šesti měsíců nepodmíněného trestu odnětí svobody v jedněch státech po případný doživotní trest v jiných státech.

Prodej marihuany se v každém státě trestá jinak. V deseti státech je nejvyšším trestem odnětí svobody do pěti let, v dalších je to třicet let a více. Podle federálního práva a legislativy šesti států mohou být dovozci a obchodníci s marihuanou potrestáni odnětím svobody na doživotí. V některých státech je pěstování několika rostlin marihuany trestáno stejně přísně jako nezákonné obchodování a prodej drog ve velkém.18

Ve Spojených státech neexistuje systematický přehled trestních sazeb za trestné činy spojené s marihuanou. Z údajů z federálního vězeňského systému a řady států vyplývá, že podstatná část těch, kteří přestoupili zákon upravující nakládání s marihuanou, končí za mřížemi. Trend vede ke zvyšování počtu uvězněných za prodej i držení marihuany. Například:

  • Od roku 1990 se ve federálních věznicích každý rok ocitne průměrně 3667 lidí, kteří spáchali trestný čin v souvislosti s marihuanou. V osmdesátých letech to bylo ročně přibližně 1900 lidí, v sedmdesátých letech 1200.19 Vzhledem k současnému průměrnému trestu odnětí svobody na čtyři roky je možné, že je nyní ve federálních věznicích až šestnáct tisíc lidí, což představuje přibližně sedmnáct procent všech uvězněných ve federálních věznicích.20
  • Ve státě Michigan se za mřížemi v roce 1995 ocitlo dvacet dva procent osob odsouzených za trestné činy v souvislosti s marihuanou.21 Ve stejném roce bylo ve státě New York za trestné činy v souvislosti s marihuanou uvězněno třicet čtyři procent odsouzených.22
  • V Texasu se ve vězení ocitlo za držení marihuany třicet tři procent odsouzených. O něco více lidí bylo odsouzeno za prodej či distribuci (43 procent), přičemž polovina z nich měla při zatčení u sebe méně než dvě unce marihuany.23
  • Ve státě Georgia, kde se počet zatčených za trestné činy v souvislosti s marihuanou od roku 1990 zdvojnásobil, se v roce 1995 za mřížemi ocitlo přibližně čtyři sta lidí, polovina z nich za držení.24
  • Polovina z 1500 lidí, kteří si nyní v kalifornských věznicích odpykávají trest za trestný čin v souvislosti s marihuanou, byla odsouzena za držení marihuany.25 Podle kalifornského zákona „třikrát a dost“ bylo v souvislosti s marihuanou uvězněno více lidí než za všechny násilné činy dohromady.26
  • Ve federálních a státních věznicích si odpykávají nepodmíněné tresty v délce nejméně jednoho roku desítky tisíc lidí. Další desetitisíce lidí vykonávají trest odnětí svobody na méně než jeden rok v místních věznicích po celé zemi.

Přestupitelé zákonů upravujících nakládání s marihuanou, kteří se vyhnou uvěznění, jsou často potrestáni probací,[2] veřejnými pracemi či pokutami do výše až 10 miliónů USD.27 Soudy také mohou obžalovaným za trestné činy v souvislosti s marihuanou odmítnout přístup ke státní či federální formě podpory, včetně úvěrů na studium na vysoké škole, firemních úvěrů, zemědělských dotací, licencí k výkonu povolání, vládních grantů, smluv či stipendií.28 Více než polovina států přijala zákony ve stylu „chytili tě s jointem, přijdeš o řidičský průkaz“. Na rozdíl od zákonů o řízení pod vlivem,[3] které ztrátu řidičského oprávnění kladou do souvislosti se zhoršením schopnosti řídit, se podle těchto zákonů řidičský průkaz automaticky odebírá všem, kteří jsou usvědčeni z jakéhokoli trestného činu souvisejícího s marihuanou, i když neměl s řízením nic společného.29

Zatčení za trestný čin související s marihuanou je samo o sobě druhem potrestání. Po zatčení mohou obvinění před prvním stáním strávit řadu hodin ve vězení. Samotné zatčení mohou prodražit jak náklady na právníky, tak ušlý výdělek zaviněný absencí v práci.30 V některých státech Spojených států amerických ohlašuje policie zatčení zaměstnavatelům, což může skončit propuštěním z práce.31 U podmíněně propuštěných nebo lidí odsouzených na zkušební dobu v souvislosti s jakýmkoli typem trestného činu může zatčení související s marihuanou znamenat okamžité uvěznění.32 U lidí, kteří žijí v sociální bytové zástavbě, může zatčení jakéhokoli člena rodiny za trestný čin spojený s drogami znamenat vypuzení celé rodiny – i když k usvědčení nemusí nikdy dojít.33 Legislativy nejméně jednadvaceti států přijaly zákony, podle kterých musí vlastník nelegálních drog po zatčení zaplatit speciální daň. Daň za jednu unci (cca 28,3 g) marihuany se pohybuje v rozmezí 100 až 2800 USD, u větších množství se může plynule zvyšovat donekonečna.34

Podle státních a federálních zákonů může pouhé vyšetřování trestného činu souvisejícího s marihuanou vyústit v konfiskaci majetku včetně hotovosti, aut, lodí, pozemků a domů.35 Za pouhé pěstování několika rostlin na pozemku zabavují vládní úředníci celé domy. Konfiskují vozidla, která se používala k nákupu nebo přepravě malých množství marihuany. V některých místech podnikají policejní agenti utajené operace, při nichž se vydávají za dealery a prodávají zákazníkům drogy se záměrem konfiskovat auta zatčených.36

Vláda si může ponechat majetek zabavený podezřelým v souvislosti s drogami, i když vůbec nedojde k formální obžalobě. Vlastníci, jejichž nevina se prokáže, se sice podle zákona mohou pokusit o navrácení majetku, řízení je ale nákladné a časově náročné a navíc probíhá u občanského, nikoli trestního soudu, tudíž neexistuje princip presumpce neviny, což znamená, že občané musejí prokázat, že jsou nevinní, aby majetek mohli dostat zpátky.37 Ani formální osvobozující rozsudek ale vlastníkům ještě nezaručuje, že jim bude jejich majetek navrácen. Ve státě Kentucky například jednomu muži nebylo prokázáno pěstování marihuany a státní úředníci mu přesto odmítli vrátit jeho patnáctihektarovou farmu, dokud se nezavázal uhradit 12500 USD za náklady na soudní řízení.38 V letech 1992 až 1995 samotný Federální úřad pro boj s narkotiky v souvislosti s údajnými trestnými činy spojenými s marihuanou zabavil jmění za nejméně 217 miliónů USD.39 Terčem se často stávají pachatelé méně závažných trestných činů souvisejících s drogami. Průměrná hodnota domů zabavených michiganskými represivními úředníky v roce 1992 byla zhruba 16000 USD,40 což znamená, že se nejednalo o lidi, kteří by z pěstování nebo prodeje marihuany zbohatli.

Stále více podniků, škol a sociálních služeb trestá užívání marihuany občanskými postihy – a ty mohou trestní postih nahradit i doplnit. Na pracovištích, kde se běžně provádějí testy moči, bývají většinou žadatelé s pozitivními výsledky odmítáni. Pozitivně testovaní stávající pracovníci mohou být propuštěni, aniž by jim byl prokázán horší pracovní výkon či užívání drog při práci.41 Neaktivní produkty látkové přeměny marihuany se dají v těle zjistit i několik dnů až týdnů po požití, a tak programy na testování přítomnosti drog většinou odhalují pouze uživatele marihuany,[4] z nichž ji řada navíc užívá pouze občas.42 Ve veřejných i soukromých školách se sleduje, jestli studenti užívají marihuanu, a může dojít k řadě postihů, včetně vyloučení z mimoškolních aktivit, pozastavení docházky a vyloučení.43 V některých státech je uživatelům marihuany odpírána lékařská pomoc a sociální dávky,44 navíc mohou být vyloučeni i z útulků pro bezdomovce.45 Nebylo prokázáno, že zvyšování trestů snížilo dostupnost nebo míru užívání marihuany. Průzkumy studentů středních škol od roku 1975 naznačují, že se jen málo změnilo procentuální zastoupení těch, kteří uvádějí, že marihuanu lze snadno získat. Tento názor zastávalo osmdesát tři až devadesát procent respondentů.46 V průběhu času se nepodařil prokázat ani vztah mezi výskytem užívání marihuany a úrovní represe či přísností trestu. I přes zvyšování občanských i trestních postihů – a historicky nejvyšší počet amerických zatčených a uvězněných za trestné činy související s marihuanou – je užívání marihuany mezi dospívajícími na vzestupu,47 a mezi dospělými zůstává na stabilní úrovni.48

[1] Cca 28,35 g (pozn. překl.).
[2] Zkušební doba při podmíněném odsouzení, obdoba podmíněného trestu (pozn. překl.).
[3] Např. pod vlivem alkoholu; o řidičský průkaz tedy nepřicházejí všichni lidé, kteří někdy v životě prokazatelně pili alkohol, ale jen ti, kteří pod jeho vlivem řídili (pozn. red.).
[4] A nikoliv jiných drog, ke se detekovatelnost látek i jejich metabolitů počítá na pouhé hodiny (pozn. red.).

(z Volvox se  svolením autora a překladatele = JB)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *