Sedím ve stínu, a mám dvě plechovky vychlazeného „kanárského“ piva … čekám jestli přijde… Julča (Juliana)…
prý nejlepší instruktorka potápění na Fuerteventura…
Říkala ve tři… a fakt přišla „na čas“ (a je hezká, sakra) …>

Já: „Hola, já jsem ten z toho státu, který nemá moře, z Česka…
Julča: „Hola, jo ty seš od těch novin… Doufám, že to napíšeš jak jsem to řekla a ne jak se ti to hodí…“ (hezký úsměv)
Já: „Já píšu pravdu a nic než pravdu“ (nechápe) > raději rychle vysvětluji (mimo záběr kamery),
„Koupil jsem ti studený pivo…“
Julča : “ Ale já jen trochu… musím s lidma “
Já: „Vlastně, to mě tak napadlo, může být potápěč „opilý nebo zhulený??“
Julča : “ My nikomu dýchat nedáváme, a srdce si musí hlídat každý sám, ale já chci, aby se všichni co na člun nastoupili, zase vrátili… A pak si může dát tady na břehu… (zase ten krásný smích)
Já: “ No, tak já na tebe tady počkám…“
Julča: “ Raději ne, ta slečna co se támhle koupe, asi patří k tobě a můj přítel by asi taky neměl radost“
Já: „Pst… je to mezi námi“
Julča: „Seš zábavný“
Já: „Raději necháme kompimentů“
Julča: „Ale ty ty nejsi kvůli potápění, co jsi vlastně chtěl vědět?“
Já: „Já tu jsem kvůli konopí a klubům a jak to tady u vás na „Kanárech“ funguje…
Julča: „Tak to ti moc nepomůžu, ani to není můj šálek kávy“
Já: „Fajn, to necháme plavat, řekni něco o potápění a tak“
(jo jsem si naběhl 15 minutové vyprávění, které jsem vyslechl… ani vám to nepíšu)
Já: „Takže příště neoprén nebo batiskaf a jdu do toho s tebou“
Julča: „Přijeď kdy se ti hodí, s nějakými amatéry tě tamhle u toho ostrova vykoupu, a pro tebe, když nemáš moře tak za to pivo…  ——–>