Čtvrtek, 18. prosince 2014

Mýty o marihuaně (1.)

Mýtus 1: ÚJMY VYVOLANÉ MARIHUANOU BYLY VĚDECKY PROKÁZÁNY (kapitola 1, Mýta a fakta o marihuaně, 2002)

(autor Jindřich Bayer – uveřejněno se svolením autora) 

ÚJMY VYVOLANÉ MARIHUANOU BYLY VĚDECKY PROKÁZÁNY. V šedesátých a sedmdesátých letech se řada lidí domnívala, že marihuana je neškodná. Dnes však již víme, že je daleko škodlivější, než se předpokládalo.

 

kytka01a

 „Všechny vědecké studie z posledních několika let poukazují na alarmující nárůst toxicity marihuany a nebezpečí jejího užívání.“1

„Rodiče,… kteří marihuanu užívali před dvaceti třiceti lety… si musejí uvědomit… že se prokázalo, že je mnohem nebezpečnější, než se uvádělo v šedesátých a sedmdesátých letech.“2

„Nové výzkumné nástroje včetně sofistikovaných přístrojů typu pozitronové tomografie mozku a metody studia mozkového systému chemických messengerů … poskytují nový pohled na často sotva patrné účinky marihuany.“3

„Škodlivé somatické a psychologické účinky kouření marihuany potvrzuje nejméně deset tisíc doložených studií.“4

„Zapomeňte na všechno, co jste o marihuaně slyšeli v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech.“5

FAKTA

Po prostudování vědeckých důkazů došla Národní komise pro marihuanu a zneužívání drog k závěru, že marihuana sice není zcela neškodná, ale její nebezpečnost bývá zveličována. Od té doby proběhly tisíce pokusů na lidech, zvířatech i buněčných kulturách a ani jeden z nich neprokázal, že by byly závěry komise z roku 1972 mylné. Prestižní britský lékařský časopis Lancet v roce 1995 na základě třicetiletého výzkumu napsal, že „zdraví neškodí ani dlouhodobé kouření konopí“.

1.    Marihuana a věda

V roce 1970 americký Kongres zareagoval na rychle rostoucí popularitu marihuany a vyčlenil jeden milión dolarů pro činnost národní komise, která se bude zabývat studiem marihuany.6 Národní komisi pro marihuanu a zneužívání drog, takzvanou Shaferovu komisi, vedl bývalý pensylvánský guvernér Raymond Shafer. Ve třináctičlenné skupině dále pracovali čtyři lékaři, dva právníci a čtyři členové Kongresu.

Shaferova komise přezkoumala tvrzení z dvacátých let dvacátého století o nebezpečích plynoucích z užívání marihuany. Některé z nich byly uznávány ještě v sedmdesátých letech. Externí specialisté sepsali posudky vědeckých důkazů, a pokud tyto nebyly k dispozici, komise financovala vypracování původních studií. Po celé zemi se navíc pořádala diskusní setkání, na nichž právníci, lékaři, výzkumníci, učitelé, studenti a strážci zákona prezentovali své názory o marihuaně, jejích účincích a zákonech zakazujících její prodej a užívání.

Shaferově komisi se nepodařilo potvrdit, že užívání marihuany způsobuje zločinnost, duševní choroby, sexuální promiskuitu, amotivační syndrom, nebo že je to první krůček k užívání dalších drog. Z pokusů na zvířatech vyplynulo, že pro lidi není žádná dávka smrtelná a že ani velmi vysoké dávky marihuany nepoškozují tělesné tkáně či orgány. Při jedné z vlastních studií provedených v rámci Shaferovy komise poskytli výzkumníci účastníkům v laboratorních podmínkách na jedenadvacet dní neomezený přístup k marihuaně. Ani po vykouření vysokých dávek se neprokázalo jakékoli snížení psychologických či intelektuálních schopností. Americká vláda financovala výzkum zaměřený na jamajské a řecké muže, kteří byli po řadu let silnými kuřáky marihuany, a psychické či duševní problémy se u nich neprokázaly. Četné studie dokazují, že marihuana nevyvolává psychickou či fyzickou závislost ani abstinenční příznaky ani po dlouhodobém užívání vysokých dávek.

Členům Shaferovy komise bylo jasné, že užívání žádné drogy není zcela bezpečné. Vzhledem ke známým škodlivým účinkům kouření tabáku předpokládali, že kouření marihuany může poškozovat plíce. Znepokojovalo je, že pod vlivem marihuany může docházet k dopravním nehodám. Spolu s většinou Američanů měli za to, že děti by marihuanu užívat neměly. Dále je trápilo, že dlouhodobé silné užívání marihuany může vést ke společenské nepřizpůsobivosti. Přesto ale cítili, že „problémy spojené s marihuanou, ke kterým dochází pouze u silných dlouhodobých kuřáků“, byly „příliš zevšeobecněny a zdramatizovány“. Na základě značného množství vědeckých výzkumů dospěla Shaferova komise k závěru, že „podle dostupných informací o účincích marihuany její užívání … nepředstavuje pro veřejné zdraví žádnou vážnou hrozbu“.7   Členové Shaferovy komise doufali, že zveřejněním souhrnu vědeckých důkazů napomohou k řešení společenského konfliktu, jehož předmětem byla politika nakládání s konopím, a který v americké společnosti vřel již nejméně deset let. Do roku 1972, kdy byla zpráva Shaferovy komise publikována, marihuanu užilo nejméně dvacet čtyři miliónů Američanů. Mezi mládeží se stala projevem vzpoury. K dřívějším tvrzením, že vyvolává zločinnost a duševní choroby, se mladí stavěli skepticky. Stejně tak nevěřili novějším prohlášením, že způsobuje psychické či fyzické újmy. Mnoho mladých lidí otevřeně vyjadřovalo pohrdání zákonem tím, že kouřili marihuanu na veřejnosti. Počet zatčených za trestné činy spojené s marihuanou stále stoupal. Za držení malých množství marihuany odcházeli do vězení poprvé trestaní mladiství uživatelé. Po zvážení dalších okolností dospěla komise k závěru, že se pro americkou společnost stala protimarihuanová politika škodlivější než samotná marihuana. Komise se „pokusila demytologizovat marihuanu přiznáním vysokého stupně nepravdivosti informací o marihuaně“, aby se uvolnil prostor k racionálnější debatě o protimarihuanové politice.8

Doporučení Shaferovy komise ohledně protimarihuanových politických opatření podepsalo všech jejích třináct členů. Navrhli zachovat zákaz pěstování a prodeje marihuany, chtěli ale eliminovat státní a federální trestní postihy za její držení a užívání. Doporučení schválila řada všeobecně uznávaných organizací a sdružení, například Americká advokátní komora (American Bar Association), Americká lékařská asociace(American Medical Association), Americká společnost pro veřejné zdraví (American Public Health Association), Národní spolek církví (National Council of Churches), Národní sdružení pracovníků v oboru výchovy (National Education Association)9 a Newyorská lékařská akademie (New York Academy of Medicine).10 Několik nezávislých vědců vyjádřilo souhlas se závěry Shaferovy komise, že střídmé užívání marihuany není příliš nebezpečné.11 Přibližně ve stejnou dobu dospěly k přesvědčení, že přísné trestní postihy nejsou adekvátní nebezpečím plynoucím z užívání marihuany, i vládní komise ve Velké Británii, Kanadě, Austrálii a Nizozemsku.12

Práci Shaferovy komise veřejně zpochybnil Gabriel Nahas, anesteziolog působící na Kolumbijské univerzitě a dlouhodobý odpůrce užívání marihuany ve Spojených státech a v rodném Egyptě.13 V roce 1974 pomáhal senátorovi Jamesovi Eastlandovi pořádat slyšení soudní komise, jejichž účelem bylo vyvrátit výsledky práce Shaferovy komise.14 Do soudní síně byli přizváni pouze svědkové, kteří se zastávali zákazu marihuany. Všichni si stěžovali, že Shaferova komise opomenula důkazy o společenské a mravní nebezpečnosti užívání marihuany. Popisovali škodlivý vliv marihuany na motivaci, osobnost, úsudek, intelektuální schopnosti a osobní hygienu uživatelů. Uváděli, že se molekuly marihuany usazují v mozku, což je vedlo k názoru, že k permanentní intoxikaci stačí užít marihuanu jednou týdně. Podávali svědectví o závislosti na marihuaně a násilí vyvolaném marihuanou a tvrdili, že marihuana oslabuje schopnost odolat svodům komunistické propagandy a homosexuálním návrhům. Mínili, že užívání marihuany dovedlo řadu studentů k závislosti na heroinu. Svědkové Eastlandových slyšení si také stěžovali na to, že Shaferova komise nedbala na vědecké důkazy o biologických nebezpečích spojených s užíváním marihuany. Řada z nich se sama zabývala studiem biologické toxicity marihuany. Jeden svědek konstatoval, že u mladých kuřáků marihuany prokázal poškození mozku, další prohlásil, že objevil plicní poškození u amerických vojáků, kteří necelý rok kouřili hašiš, a další hovořil o tom, že se v jeho studii u kuřáků marihuany prokázala snížená hladina testosteronu a nižší počet spermií. Mezi Eastlandovými svědky byli i tací, kteří podávali vysoké dávky THC zvířatům a tvrdili, že u nich pak došlo k hormonálním nedostatkům, neplodnosti a poškození plodu. Jeden z vědců uvedl, že našel důkazy o nevratném poškození mozku u makaků rhesus nucených inhalovat kouř z marihuany. Další výzkumníci přišli s výsledky buněčných studií, při kterých v Petriho miskách vystavovali lidské buňky účinkům THC. Údajně vyvolávalo chromozomální abnormality, objevila se i tvrzení o snížené imunitě.

Všichni svědkové vypovídající při Eastlandových výsleších upozorňovali na to, že by dekriminalizace marihuany znamenala pro společnost pohromu. Vyslovili předpoklad, že dojde k raketovému vzestupu užívání marihuany a že se problémy s ní spojené budou šířit jako epidemie. Několik svědků varovalo před tím, že vzhledem k dostupnosti silnějších forem marihuany vzroste prevalence[1] a závažnost škodlivých účinků marihuany. Senátor Eastland se nechal slyšet, že se americká společnost zcela jistě zhroutí, pokud mladá generace nepřestane marihuanu užívat:

„V naší zemi došlo k epidemii (užívání) marihuany a hašiše. … Pokud ji nezaženeme, ovládne naši společnost „marihuanová kultura“, tedy kultura motivovaná … konzumní touhou po sebeuspokojení, postrádající jakýkoli vyšší mravní ideál. Taková společnost nemůže mít dlouhého trvání.“15

Za posledních dvacet pět let financoval Národní institut pro zneužívání drog (National Institute on Drug Abuse – NIDA) výzkum týkající se takřka všech konstatování vyřčených při Eastlandových výsleších. Výzkumníci porovnávali hladiny pohlavních hormonů a vzorce mozkových impulsů uživatelů a neuživatelů marihuany, hledali abnormality ve spermatu mužů užívajících marihuanu a pátrali po poškozeních u dětí, které se narodily ženám, jež v průběhu těhotenství kouřily marihuanu. Lékařští specialisté opakovaně zkoumali plicní buňky odebrané dlouhodobým kuřákům marihuany a zaměřovali se na funkci plic. Experti z oboru sociálních věd dávali uživatelům i neuživatelům marihuany vypracovat testy zkoumající osobnost, sociální přizpůsobivost a inteligenci. Porovnávali výdělky a studijní výsledky lidí, kteří užívali či neužívali marihuanu. Další výzkum se zaměřil na údaje o smrtelných dopravních nehodách a případnou souvislost s užíváním marihuany. Epidemiologové pátrali po spojitosti mezi užíváním marihuany a užíváním dalších drog. V laboratorních studiích se zkoumaly účinky marihuany na paměť, motivaci, psychomotorické dovednosti a sociální interakci. Celé měsíce podávali další výzkumníci každý den lidem, krysám, myším či opicím vysoké dávky THC, aby ověřili, jestli dojde k fyzické závislosti. Vědci v laboratorních podmínkách vystavovali lidské buňky účinkům THC nebo marihuanového kouře a potom pod mikroskopem zkoumali buněčné abnormality.

V roce 1982 přešetřily komise Lékařského institutu (Institute of Medicine –- IOM) a Světové zdravotnické organizace (World Health Organization –- WHO) dosavadní výsledky výzkumu marihuany. Ani jeden tým nenašel přesvědčivé důkazy o biologických nebo psychologických újmách či sociálních dysfunkcích u mladých lidí, kteří střídmě užívali marihuanu. Studie sice naznačovaly, že se u některých dlouhodobých kuřáků marihuany objevily problémy, žádná z nich ale nepotvrdila, že by byly přímým důsledkem užívání marihuany. Výzkumníci místo toho shodně potvrdili, že uživatelé vysokých dávek, kteří mají vážné psychologické problémy a problémy se sociální přizpůsobivostí, je zpravidla měli ještě dříve, než marihuanu začali užívat.

Pokusy na lidech sice většinou nepřinesly důkazy o psychologických újmách plynoucích z užívání marihuany, přesto ale Lékařský institut a Světovou zdravotnickou organizaci znepokojil vysoký počet studií lidí či zvířat, v nichž se poukazovalo na možnou biologickou toxicitu. Většina výzkumných teorií přednesených při Eastlandových slyšeních se sice dalším výzkumem nepotvrdila, na základě doplňujících studií buněk a živočichů se ale objevila nová tvrzení. Členové komise nebyli přesvědčeni o tom, že výsledky buněčných i živočišných studií platí i pro lidi, přesto je ale nechtěli zcela zavrhnout. Ani jedna studie důrazně nevarovala před nebezpečími plynoucími z užívání marihuany. Zprávy Lékařského institutu a Světové zdravotnické organizace16 publikované v roce 1982 ale byly ve srovnání se zprávou Shaferovy komise publikovanou o deset let dříve opatrnější.

Od roku 1982 neustále rostla vládní podpora výzkumu účinků marihuany. Po roce 1982 přesáhl rozpočet Národního institutu pro zneužívání drog částku tří miliónů dolarů. V roce 1987 to již bylo patnáct miliónů a v roce 1990 dosáhl rozpočet výše dvaceti šesti miliónů dolarů.17 Většina výzkumů se zaměřila na tvrzení o biologické toxicitě, jež se poprvé objevila na začátku sedmdesátých let dvacátého století. V buněčných studiích vědci dokazují, že vysoké dávky THC nebo marihuanového kouře narušují funkce buněk v laboratorních kulturách. Při pokusech na zvířatech jsou vědci schopni vyprodukovat řadu biologických účinků, obzvláště pokud THC aplikují injekčně přímo do žil, břišních dutin či mozků zvířat. Opakovaně se prokázala existence biologických újem, které se u lidí užívajících marihuanu nikdy nevyskytly – např. neplodnost, mozková poškození, oslabení imunity či fyzická závislost.

Na rozdíl od sedmdesátých let nyní Národní institut pro zneužívání drog financuje jen několik studií zaměřených na uživatele marihuany. První pokusy na lidech, v nichž se často porovnávali střídmí uživatele s neuživateli, málokdy přinesly důkazy o fyziologických či psychologických újmách, intelektuálních poruchách či sociálních dysfunkcích vzniknuvších v souvislosti s marihuanou. Případné zjištěné rozdíly se ale často v dalších studiích nepotvrdily. Při dnešních studiích člověka výzkumníci takřka pokaždé porovnávají dlouhodobé silné uživatele se střídmými uživateli nebo neuživateli. Silní uživatelé marihuany se od občasných uživatelů či neuživatelů ale často liší i jinak než jen způsobem užívání. Většina silných uživatelů je mužského pohlaví, okusila nejrůznější psychoaktivní látky a má řadu problémů, které časově předcházely užívání marihuany. Tím pádem se v podobných studiích někdy mohou popisovat nepříznivé charakteristiky uživatelů marihuany, které ve skutečnosti nejsou důsledkem užívání marihuany, ale jiných faktorů.

Výzkumníci nechávali účastníky výzkumu vypracovat vícenásobné testy, a tím zvyšovali pravděpodobnost, že se pozitivní výsledky dostaví v důsledku statistické chyby. Za pomoci nových technologií objevili mezi uživateli a neuživateli marihuany mírné rozdíly, které se dříve nedaly odhalit. Pomocí počítačem generované kvantitativní analýzy například nedávno objevili „statisticky významné“ rozdíly ve vzorcích mozkových impulsů silných uživatelů a neuživatelů, jež nebyly uváděny ve spojitost s jakýmikoli psychologickými či intelektuálními poruchami.

Shaferova komise již v roce 1972 varovala před tím, že se „věda stala propagandistickou zbraní“.18 Tato skutečnost je dnes ještě aktuálnější. Národní institut pro zneužívání drog financuje výzkum, který má za úkol určit škody plynoucí z užívání marihuany. Spolu s dalšími vládními agenturami poté Národní institut v úředních či tiskových zprávách a brožurkách s protidrogovou výchovou šíří negativní poznatky v Kongresu, médiích a na veřejnosti. Za průkazné biologické újmy plynoucí z užívání marihuany se považují výsledky z pokusů prováděných na buňkách nebo na zvířatech, ačkoli vědci tyto následky u lidí nikdy nenacházejí. Velmi skromné nálezy jsou prezentovány jako „významné“. Kauzální vztahy se dokazují statistickými asociacemi – např. mezi kriminalitou mladistvých a užíváním marihuany či mezi silným kouřením marihuany a užíváním kokainu. Zcela nepovšimnuty zůstávají studie, které přinášejí svědectví o nulovém či pozitivním účinku marihuany. Krátce řečeno, dochází k selektivnímu výběru vědeckých poznatků, na němž se dokazuje, že nebezpečí spojená s užíváním marihuany byla vědecky potvrzena.

Po prostudování vědecké literatury jsme došli k závěru, že marihuana není pro lidi o nic nebezpečnější, než jak to v roce 1972 popsala Shaferova komise. Výzkum navíc prokazuje, že marihuana je v několika ohledech dokonce ještě méně nebezpečná. V roce 1995 komise nizozemské vlády prohlásila: „Podle všech dostupných informací docházíme k závěru, že rizika užívání konopí jako taková se nedají popsat jako ‚nepřijatelná‘.“19 Ve stejném roce redaktoři britského lékařského časopisu Lancet jednoznačně konstatovali, že „zdraví neškodí ani dlouhodobé kouření marihuany“.20 V další kapitole se budeme věnovat souhrnu výsledků třiceti let výzkumů, z nichž vycházejí závěry Lancetu a nizozemské vlády.

[1] Počet případů dané nemoci v dané populaci k určitému datu (pozn. překl.).

(autor Jindřich Bayer – uveřejněno se svolením autora) 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *