MÝTUS 9: MARIHUANA OSLABUJE PAMĚŤ A POZNÁVACÍ SCHOPNOSTI.

 Pod vlivem marihuany nejsou lidé schopní uvažovat racionálně a inteligentně. Chronické užívání marihuany vyvolává permanentní duševní poruchy.

 „Marihuana ničí krátkodobou paměť a schopnost koncentrace.“

„Marihuana může způsobit potíže s mluvením, udržením pozornosti při poslechu, myšlením, pamatováním si, řešením problémů a formováním názorů.“

„Užívání konopí může vést k akutním epizodám zmatenosti a dlouhodobě může vést k obecné duševní degeneraci.“

„Bývalí uživatelé marihuany … kteří pracují intelektuálně, uvádějí, že i několik měsíců či let poté, co ji přestali kouřit, nejsou schopni dosáhnout dřívějšího výkonu.“

„THC potlačuje neurony v systému pro zpracovávání informací v hippocampu, části mozku se zásadním významem pro učení, paměť a zpracovávání senzorických vjemů.“

FAKTA

MARIHUANA vytváří okamžité krátkodobé změny myšlení, vnímání a zpracování informací. Z kognitivních procesů je zcela nejzřetelněji postižena krátkodobá paměť. V laboratorních studiích si účastníci pod vlivem marihuany bez potíží pamatovali, co se dříve naučili. Schopnost učit se a vybavit si nové informace byla oslabená, trvala ale jen po dobu intoxikace. Neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že silné a dlouhodobé užívání marihuany trvale oslabuje paměť či jiné kognitivní funkce.

Marihuana, paměť a poznávací schopnosti

Účinky marihuany na poznávací schopnosti a intelektuální výkon se zkoumají dvěma různými typy studií. Jeden se věnuje lidem, kteří jsou ‚zkouření‘ marihuanou, a druhý se věnuje uživatelům marihuany, když jsou střízliví, a zkoumá dlouhodobé či trvalé účinky marihuany na poznávací schopnosti. V obou typech studií se používá jeden či více standardizovaných testů, které zkoumají paměť, inteligenci, pozornost, zpracování informací, řešení problémů, abstraktní myšlení či schopnost učení.

Studie zaměřené na stav intoxikace marihuanou (“zkouření“)

Od konce šedesátých let dvacátého století se desítky studií zaměřují na intelektuální výkon hodinu až dvě po kouření marihuany. Odehrávají se v laboratořích a podílejí se na nich zkušení uživatelé marihuany. Někteří účastníci dostávali marihuanu, jiní placebo, případně někteří dostávali vysoké a jiní nízké dávky marihuany. Obě skupiny potom dostaly za úkol vypracovat jeden či více kognitivních testů.

Testy krátkodobé paměti jsou jedinými kognitivními testy, které poměrně důsledně prokazují krátkodobé účinky marihuany. Některé testy paměti marihuana neovlivňuje vůbec. Během intoxikace si lidé pamatují to, co se naučili před požitím marihuany. Stejně tak si jsou schopni později vybavit to, co si měli zapamatovat během „zkouření“. Pokud mají například odpovědět, jestli bylo dané slovo uvedeno v dříve probíraném seznamu slov, poznávají členové skupiny, která měla k dispozici marihuanu, přibližně stejný počet slov jako členové skupiny, která užívala placebo. Přesto ale zůstává faktem, že marihuana oslabuje schopnost volně vyvolávat slova, obrázky, příběhy či zvuky, se kterými se setkali v předchozím průběhu intoxikace. Schopnost intoxikovaných subjektů vyvolávat původní kontext dané informace se dále snižuje v závislosti na prodlevě či odchylkách mezi původní prezentací a požadavkem, aby si dané skutečnosti vybavili. Ve studiích subjekty chybují hlavně v tom, že informace spíše přidávají než vynechávají. Znamená to, že subjekty v průběhu intoxikace marihuanou především inklinují k tomu, že si ‚vybavují‘ informace, které nebyly v předchozí prezentaci uvedeny.

Žádný jiný kognitivní test nebyl marihuanou výrazně ovlivněn. Řada výzkumníků prokázala, že marihuana neovlivňuje výkon zkoumaných osob při testech pozornosti, chápání, zpracování informací a řešení problémů.10 Někteří výzkumníci sice při těchto testech odhalili menší odchylky, výsledky se ale se pokaždé liší. K takto protichůdným závěrům mohlo dojít důsledkem statistické chyby nebo kvůli značně rozdílným individuálním reakcím na marihuanu – tento faktor je v podobných studiích, kde se obvykle sledují desítky subjektů, obzvláště důležitý.

Závěry takových studií pravděpodobně ne zcela přesně reflektují účinky marihuany na poznávací schopnosti v reálném prostředí. Ve skutečnosti může dojít k tomu, že takové studie některé účinky marihuany na poznávací schopnosti opominou a jiné naopak nadsadí. Mimo laboratorní prostředí lidé uvádějí, že se jim po marihuaně hůře soustřeďuje na jednu věc a že se jim obtížněji udržuje tzv. niť lineárního myšlení. Zprávy se shodují s laboratorními studiemi, jež prokázaly oslabení krátkodobé paměti. V laboratorních podmínkách pravděpodobně není možné navodit ani zopakovat další účinky marihuany, o kterých se uživatelé zmiňují – např. že marihuana podporuje kreativní myšlení a že se pod jejím vlivem lépe řeší problémy. V reálném světě navíc účinky marihuany na poznávací schopnosti závisejí na době a místě, kde se lidé marihuanu rozhodnou požít, i na úkolech, které mají provádět. V laboratorních podmínkách marihuana přechodně oslabuje krátkodobou paměť a schopnost učit se. Podobné účinky bude marihuana pravděpodobně mít i ve strukturovaném prostředí, například ve školní třídě.

 Studie zaměřená na dlouhodobý účinek

Psycholog M.I. Soueif byl prvním výzkumníkem, který konstatoval dlouhodobé kognitivní újmy plynoucí z užívání marihuany. V článcích publikovaných na začátku sedmdesátých let popsal závažné úbytky kognitivních schopností egyptských vězňů s anamnézou užívání konopí. Soueifovy závěry se dočkaly kritiky ze strany dalších výzkumníků, kteří prohlašovali, že jsou zkreslené třídními rozdíly a různou úrovní vzdělání mezi uživateli a neuživateli konopí v jeho vzorku. Od té doby výzkumníci subjekty seskupují podle faktorů jako věk, vzdělání a socioekonomické postavení, čímž se sice riziko zkreslení snižuje, ale ne zcela eliminuje. Uživatelé a neuživatelé marihuany – především uživatelé vysokých dávek a neuživatelé – se často liší v mnoha ohledech, jež mohou ovlivnit výsledky testů zaměřených na poznávací schopnosti. Platí to především ve Spojených státech, kde je výskyt dlouhodobých uživatelů vysokých dávek marihuany poměrně neobvyklý, kde jsou tito lidé často náchylní k různým formám deviantního chování, a kromě marihuany užívají i řadu dalších psychoaktivních drog. Proto se rozdíly mezi uživateli a neuživateli nedají automaticky přičíst marihuaně.

V sedmdesátých letech americká vláda financovala kognitivní studie v Řecku, Kostarice a na Jamajce, v zemích s dlouhou tradicí užívání konopí, kde mohli výzkumníci pracovat s relativně srovnatelnými skupinami neuživatelů a střídmých či silných uživatelů konopí. Závěry ze všech tří zemí se od Soueifových prací o egyptských vězních značně liší. Výzkumníci na Jamajce, v Řecku a Kostarice mezi neuživateli a dlouhodobými uživateli konopí nenašli žádné rozdíly ani podle nejpřísnějších kognitivních měřítek. Samostatnou studii na Jamajce provedli i kanadští vědci a nezjistili žádný důkaz o permanentním snížení poznávacích schopností v souvislosti s častým užíváním vysokých dávek marihuany.

V letech 1985 a 1990 proběhly dvě kontrolní studie kostarického vzorku – dvanáct a sedmnáct let po provedení původní studie. Při obou kontrolních studiích dostali participanti osm původních a devět nových kognitivních testů. Většina z těchto sedmnácti testů byla rozdělena na podskupiny a výzkumníci tedy mohli provést přes sto samostatných analýz.

Rozdíly v původních kognitivních měřítcích mezi uživateli a neuživateli konopí se neobjevily ani v jedné kontrolní studii. V roce 1985 vedly nové kognitivní testy ke třem statisticky závažným závěrům. Dlouhodobí uživatelé konopí potřebovali více času k vyplnění jednoho podtestu (ze čtrnácti), kde měli ve skupině symbolů zaškrtnout jeden, který se lišil od ostatních. K rozdílům mezi uživateli a neuživateli ale nedošlo tehdy, když měli úkol splnit co nejrychleji. V dalším testu byli uživatelé marihuany pomalejší, když měli stisknout tlačítko, jakmile na obrazovce počítače uvidí letadlo. Závěrem uveďme, že si uživatelé konopí v jedné části testu selektivní paměti zapamatovali méně slov z dříve uvedeného seznamu.

V druhé kontrolní studii z roku 1990 se vytýčily čtyři statisticky důležité rozdíly mezi uživateli a neuživateli konopí. Se závěry z roku 1985 se ale shodoval pouze jeden z nich. Navíc k němu docházelo pouze tehdy, když vědci rozdělili uživatele konopí do skupin podle věku. V roce 1990 si při testu selektivní výbavnosti starší uživatelé konopí (ve věku kolem čtyřiceti pěti let) zapamatovali 10,5 slov a starší neuživatelé konopí si jich zapamatovali 10,9. Uvedený rozdíl byl ve skutečnosti menší než rozdíl v rámci celkové populace uživatelů konopí v roce 1985 – jeden z dřívějších výzkumníků jej charakterizoval slovy „nepříliš signifikantní (významný)“.

Relativně malé rozdíly mezi uživateli a neuživateli marihuany odhalily i výzkumy v dalších zemích. Rozdíly se navíc v každé studii liší. V Indii někteří výzkumníci konstatovali nižší poznávací schopnosti u dlouhodobých uživatelů konopí, dalším vědcům se to ale nezdařilo prokázat ani při použití podobných měřítek. Ve Spojených státech se u dlouhodobých uživatelů vysokých dávek konopí ve dvou studiích objevily případy poruchy paměti, tři další výzkumníci ale shledali, že marihuana trvale paměť neovlivňuje. V kognitivních testech zaměřených na schopnost řešit problémy, verbální argumentaci a abstraktní myšlení většina výzkumníků rozdíly mezi uživateli a neuživateli marihuany nenacházela. V porovnání s národními vzorky populace nenašli vědci v kognitivních testech při zkoumání deseti amerických rastamanů, kteří marihuanu (smíchanou s tabákem) kouřili několikrát denně po dobu 7,4 let, nic neobvyklého. V několika studiích výzkumníci odhalili, že silní uživatelé marihuany ve srovnání s neuživateli dosahují podle některých kognitivních měřítek dokonce lepších výsledků.

Za posledních deset let přinesly ve Spojených státech amerických důkazy o dlouhodobém kognitivním postižení následkem užívání marihuany tři studie. V jedné z nich dávali Robert Block a M. Ghoneim z Anesteziologické katedry Univerzity v Iowě (Department of Anesthesia at the University of Iowa) dospělým uživatelům či neuživatelům marihuany standardní testy inteligence (IQ) a řadu počítačem zpracovávaných testů k měření paměti, formulování pojmů/vytváření představ a schopnosti učit se. Zjistili, že silní uživatelé marihuany, kteří udávali, že ji po dobu šesti a půl let užívají nejméně sedmkrát týdně, dosáhli horších výsledků ve dvou podtestech inteligenčního kvocientu (matematické dovednosti a slovní vyjadřování) i v počítačovém testu zaměřeném na paměť. Výzkumníci dospěli k závěru, že vzhledem k dalším faktorům a faktu, že uživatelé i neuživatelé byli testováni pomocí IQ testu, určeného pro studenty čtvrtých ročníků středních škol, byla pravděpodobným důvodem ke zjištěnému zhoršení marihuana.

Pochybnosti o Blockových a Ghoneimových závěrech jsou odůvodněné. U středně silných kuřáků (užívajících marihuanu pětkrát až šestkrát týdně v porovnání s nejméně sedmi případy užití u silných uživatelů) totiž k žádným kognitivním nedostatkům nedošlo. Block s Ghoneimem při dřívější analýze údajů definovali silné užívání jako nejméně pět aplikací drogy týdně. Na základě této definice zjistili, že se silní uživatelé s neuživateli rozcházeli pouze v jedné podstupnici testů IQ.

Opodstatněnost celé studie byla zpochybněna skutečností, že tito výzkumníci později rekoncipovali kategorie užívání drog způsobem, který je přivedl k významnějším poznatkům. Stín pochybnosti na jejich závěry vrhá i to, že testům nepředcházelo období kontrolované abstinence. Subjekty sice byly vyzvány, aby nejméně dvacet čtyři hodin před testem marihuanu neužívaly, nijak se ale nedá zaručit, že si participanti spadající do kategorie silného užívání – kteří udávali, že posledních šest let marihuanu kouří každý den – v den provádění výzkumu nezakouřili. Některé zjištěné výsledky tedy mohly být spíše důsledkem krátkodobých než dlouhodobých účinků marihuany.

Druhou současnou studii řídili Harrison Pope a Deborah Yurgelun-Toddová z Katedry psychiatrie Harvardské lékařské fakulty (Department of Psychiatry at Harvard Medical School). Šedesát pět silných uživatelů marihuany (kteří v průběhu minulého měsíce kouřili v průměru dvacet devět dní) a šedesát čtyři slabých uživatelů (kteří v průběhu minulého měsíce kouřili nejvíce devětkrát) měli za úkol vyplnit sérii kognitivních testů. Ve výsledcích testů pozornosti, plynulosti verbálního projevu a složitého kreslení nebyl mezi uživateli a neuživateli rozdíl. Neshody se objevily v jednom ze dvou testů paměti a při úkolu třídit karty, jímž se měřila „duševní flexibilita“. Přestože tyto rozdíly mají jistou statistickou významnost, nebyly nijak veliké. Pouze v prvním testu třídění karet (ve druhém už nikoli) roztřídili silní uživatelé správně méně položek. Silní uživatelé dosáhli průměrného skóre 51,3, slabí uživatelé 53,3. Při testu paměti dostaly subjekty pět možností vybavit si slova z dříve prezentovaného seznamu. Po dokončení testu se ukázalo, že si slabí uživatelé průměrně pamatovali 15,3 slov a silní uživatelé si vybavili 14,9 slov.

Pope a Yurgelun-Toddová došli k závěru, že kognitivní nedostatky, které pozorovali u silných uživatelů marihuany, způsobila marihuana. Proti farmakologickému vysvětlení svědčí rozdíly ve výsledcích mužů a žen. Ze všech subtestů paměti a třídění karet vyplynulo osm statisticky významných závěrů. Při samostatné analýze výsledků žen ale došlo jen k jednomu statisticky významnému závěru. Jelikož o rozdílném účinku marihuany na muže a ženy nemáme žádné další důkazy, domníváme se, že k oslabení kognitivních schopností zjištěnému u mužského vzorku pravděpodobně došlo v důsledku faktorů jiných než užívání marihuany.

Poslední nová zpráva o dlouhodobých kognitivních újmách plynoucích z užívání marihuany vychází ze studie deseti dospívajících uživatelů marihuany, které do terapeutické komunity poslali rodiče. Richard Schwartz, vedoucí lékař programu, těmto mladistvým uživatelům a dvěma kontrolním skupinám předložil řadu neuropsychologických testů (včetně sedmi testů krátkodobé paměti). Jedna skupina se skládala z devíti dospívajících z okolní komunity, kteří drogy neužívali. Ve druhé skupině bylo zastoupeno osm dospívajících, kteří se léčili z jiných důvodů a marihuanu užívali málo nebo vůbec. Podle autorů byla druhá kontrolní skupina zapotřebí, aby se mohl „přezkoumat potenciálně zavádějící účinek pocitů strachu, úzkosti či deprese (s nimiž se setkávají všichni dospívající ihned po vstupu do léčebného programu) na kognitivní zpracovávání a schopnost koncentrace“. Obě skupiny pacientů testy vypracovaly během prvních pěti dnů po přijetí do léčebného programu a potom ještě jednou po šesti týdnech.

Při počátečním vyšetření Schwartz i jeho kolektiv shledali „závažné rozdíly mezi dvěma kontrolními skupinami a skupinou závislou na konopí“ ve dvou testech krátkodobé paměti. Zároveň oznámili, že v jednom z těchto dvou testů došlo ke statisticky významnému rozdílu i po šesti týdnech. V resumé této práce autoři píší, že „deficit krátkodobé paměti u dospívajících závislých na konopí trvá nejméně šest týdnů po posledním užití marihuany“. Schwartzovu práci nyní další výzkumníci citují jako „dobře řízenou“ studii, která ukazuje dlouhodobé oslabení paměti vlivem užívání marihuany.

Údaje obsažené v práci tento závěr ale nepotvrzují. Uživatelé marihuany a další účastníci programu ve skutečnosti dosáhli při Wechslerově testu zapamatování textových pasáží (Wechsler Memory Prose Passages Test), jediném testu, který prokazuje rozdíl v rozmezí šesti týdnů, shodných výsledků. V diskusní části práce autoři konstatují, že „se podstatné rozdíly mezi kontrolní skupinou a skupinou závislých na konopí pravděpodobně nepodařilo zjistit kvůli malé velikosti vzorků“. Zároveň ale podotýkají, že „výsledky tohoto testu mohlo ovlivnit prostředí, ze kterého obě skupiny (zastoupené v léčebném programu) pocházejí“. Vlastně jediný statisticky závažný rozdíl po šesti týdnech se objevil při porovnání uživatelů konopí a dospívajících ve vzorku z komunity.Tato studie v podstatě ukazuje jen to, že u dospívajících přímým vlivem užívání marihuany k dlouhodobým paměťovým deficitům nedochází.

Za uplynulých třicet let výzkumníci objevili mezi chronickými uživateli marihuany a neuživateli jen malé kognitivní rozdíly. Výsledky se navíc v každé studii podstatně liší. Na základě těchto důkazů se nezdá, že by dlouhodobé užívání marihuany trvale a závažně negativně ovlivňovalo intelektuální schopnosti. Důkazy o trvalém poškození nepřinášejí ani pokusy na zvířatech, přestože prokazují, že vlivem vysokých dávek THC dochází k oslabení krátkodobé paměti a schopnosti učit se.

(z Volvox se  svolením autora a překladatele = JB)

starší články… ne toto téma